Vakcína proti covidu je na dohled, říká přední český virolog

Často je zmiňováno, že výzkum a vývoj vakcín je více než věda a technologie a přední český virolog profesor Grubhoffer potvrzuje, že se mimo jiné jedná o umění. I přesto nejsou vakcíny v české společnosti populární, o čemž svědčí velmi nízká proočkovanost. Co je na vině tohoto stavu a bude se to týkat i vakcíny proti novému koronaviru? S prof. RNDr. Liborem Grubhofferem, CSc., ředitelem Biologického centra Akademie věd České republiky, jsme si povídali nejen o tom, proč Češi nedůvěřují vakcínám, ale například i o tom, proč český pokus o vakcínu proti covid-19 považuje za naivní a proč nevěří ani ruskému Sputniku V.

Nic jako současná česká vakcinologie neexistuje

Na jaké úrovni se nyní podle Vás nachází česká vakcinologie?

V současné době vlastně nelze o české vakcinologii hovořit. Její základy položené už za první republiky v souvislosti s vybudováním Státních zdravotních ústavů v Praze na Vinohradech z Rockefellerovy nadace dosáhly vrcholu a mezinárodního renomé v období od druhé poloviny 50. let do konce 80. let minulého století. V novodobých dějinách po druhé světové válce to byly virové vakcíny z laboratoře lékaře a virologa Dimitrije Slonima, legendy československé virové vakcinologie. Bohužel vývoj v této oblasti ustrnul po roce 1989. Tradice, úspěchy a mezinárodní renomé české vakcinologie padly za oběť nepovedené privatizaci Ústavu sér a očkovacích látek, národního podniku, který patřil k rodinnému stříbru biotechnologické a imunobiologické výroby. Problematika vakcín se od konce minulého století posunula z technologického i společenského pohledu do pozice, ve které jsme přestali být konkurenceschopnými.

Proč k tomu došlo?

Moderní vývoj ukázal, že finančně mimořádně náročné vakcínové projekty vyžadují vstup obrovského soukromého kapitálu zpravidla významných farmaceutických společností. Tomu u nás štěstí nepřálo, a tak se na zlaté časy vakcinologie dnes už jenom vzpomíná.

Ale situace není tak bezvýchodná, podstatné je, že máme v naší zemi na univerzitách a ve výzkumných centrech talentované mladé výzkumníky z řad domácích či zahraničních kolegů, kteří jsou dostatečně vzdělaní v moderních molekulárních biotechnologiích. Není proto třeba upadat na mysli z hlediska personálních požadavků.

Větší problém spočívá v naší politice výzkumu, vývoje a inovací, v neschopnosti cíleného zaměření na podporu biomedicínského výzkumu směřujícího k ambicím mezinárodně respektované země v této oblasti. Dalším problémem je investičně nestabilní prostředí v naší zemi pro vstup zahraničního kapitálu do našich domácích projektů.

Seriózní a neseriózní pokusy o vakcíny proti covidu

V rozhovoru pro ČT24 jste nedávno pokus o českou vakcínu proti koronaviru nazval „naivním“. Proč?

Projekt samotný byl oznámen ministrem zdravotnictví Vojtěchem (ANO) a poslankyní Adámkovou (ANO) naivním způsobem. Ukázalo se navíc, že byl uveden bez potřebné přípravy, bez solidní studie proveditelnosti a na bázi inaktivovaného koronaviru, což je v současnosti z řady důvodů překonaný způsob přípravy virových vakcín. Projekt české vakcíny a její realizační tým postrádá odborníka zkušeného právě v oblasti vývoje a výroby vakcín. Navíc byla česká vakcína představena laické veřejnosti jako nízkonákladový projekt, což samo o sobě působí nevěrohodně a legračně. Prostě od samého počátku naivní projekt. Zkrátka proč to nezkusit, když to nebude skoro nic stát!

A co ruský pokus o vakcínu proti covid-19? Považujete ho za seriózní?

Ruskou vakcínu Sputnik V nelze považovat za seriózní projekt přinejmenším proto, že její tvůrci se nemuseli zdržovat s nezbytnými klinickými testy, které v civilizovaných zemích představují mimořádně náročnou fázi ve vývoji každé vakcíny.

Jak by takové klinické testy měly probíhat?

Předepsány jsou klinické testy ve třech fázích s přesně definovanými podmínkami. Rusko se mezinárodními předpisy a standardy neřídí ani v oblasti použití očkovacích látek a ve své zahleděnosti do sebe a při tradičně malé hodnotě života v této východní kultuře je přístup Rusů k vakcíně proti covid-19 velmi neseriózní.

Jinak je nutné podotknout, že Rusové mají bohatou tradici ve virologickém výzkumu, mají ve své historii celou řadu legend, pokud jde o základní bádání o virech. Problém je v hrubosti jejich přístupů při technologických realizacích. Nová ruská vakcína proti covid-19 na bázi adenovirového vektoru je podezřívaná z toho, že Rusové se při jejím vývoji dopouštěli nekalé špionáže na podobném projektu oxfordské vakcíny společnosti AstraZeneca.

Jaké existují seriózní pokusy o vakcíny proti covid-19?

Na cílové pásce, to znamená ve 3. fázi klinického testování, je celkem devět vakcín, část z nich teprve na začátku závěrečných klinických testů. Z nich bych vedle zmíněné oxfordské vakcíny firmy AstraZeneca jmenoval vakcíny společnosti Johnson & Johnson, Moderna, Merck, Sanofi GSK, Pfizer, Novavax. V poslední době probleskla zpráva o slibném vývoji slovenské očkovací látky od společnosti AXON Neurosciences, ta je údajně v první fázi klinických testů na lidech.

Čtěte také:
Češi odmítají očkování z různých důvodů... A proč nejste očkovaní vy?

Vakcína proti covidu bude dostupná pravděpodobně v řádu několika měsíců

Jak rychle předpokládáte, že budou k dispozici?

Pokud se podaří vysvětlit problém s vedlejším účinkem očkovací látky z produkce AstraZeneca u jednoho z účastníku 3. fáze klinického testování, potom nemusí být zdržení velké, a když ne na konci roku, tak někdy z kraje příštího roku by mohla být tato vakcína schválena k očkování lidí.

Mohl byste nastínit, jak probíhá proces vývoje a schvalování vakcín?

Moderní vakcíny spadají podle molekulárně biotechnologických nároků do 3. a 4. generace vakcín. Jedná se zejména o vakcíny označované jako genetické, to jsou RNA nebo DNA vakcíny, dále takzvané vektorové vakcíny využívající k produkci koronavirové kandidátní vakcíny, které tvoří obálkový glykoprotein S nového koronaviru SARS-CoV-2, vektory na bázi opičích adenovirů nebo hmyzího viru ikosaedrální polyedrózy, případně bovinního viru vesikulární stomatitidy. Nejpočetnější skupinou v pelotonu všech vyvíjených vakcín jsou rekombinantní vakcíny, které jsou založeny též na rekombinantním povrchovém glykoproteidu S coby kandidátní covidové vakcíně.

Zmíněná slovenská vakcína společnosti AXON Neurosciences cílí na krátký peptid ze sekvence obálkového glykoproteidu S, který je odhalenou Achillovou patou koronaviru, proti které vznikají ony nejúčinnější „střely“ v očkovaném organismu v podobě specifických neutralizujících protilátek blokujících rozmnožování koronavirových částic. Pro konečnou formulaci vakcíny je třeba vybrat též adjuvantní složku, která má zesílit protilátkovou odpověď imunizovaného jedince.

A jak vypadá testování?

Testování kandidátních vakcín probíhá nejprve na laboratorních zvířatech, v případě covid-19 zpravidla na myších, nejprve je potřeba ověřit biologickou nezávadnost budoucí očkovací látky, poté schopnost navozovat tvorbu specifických protilátek a nakonec je třeba ověřit účinnost kandidátní vakcíny, jejího imunoprotektivního účinku. K tomu je třeba mít geneticky definovaný kmen myší, které mají příznaky onemocnění po infekci divokým koronavirem. Hovoříme potom o zvířecím modelu lidské infekce či nákazy. Teprve potom přicházejí na řadu tři fáze klinických testů na lidech. Dobrovolnicí jsou rozděleni do dvou skupin – skupiny experimentální, té je podána kandidátní vakcína, a skupiny kontrolní, která obdrží placebo. Nikdo z účastníků neví, ve které skupině se nachází, říkáme tomu dvojitě slepé testy.

Co bude s těmi, které testy neprojdou?

Ne všechny kandidátní vakcíny z toho vyjdou jako vítězné a potom jejich další osud bude otázkou jejich schopnosti či neschopnosti konkurovat na trhu vakcín. Předpokládám, že většina těch úspěšných dosáhne uplatnění. Platí, že čím více budeme mít funkčních vakcín, tím lépe, neboť je v našem zájmu, aby co nejvíce lidí bylo v relativně krátké době očkováno.

Necháte se Vy sám očkovat proti covidu?

Určitě! Pokud tedy do té doby sám neonemocním. Ještě před tím se půjdu nechat naočkovat proti sezónní chřipce.

Kategorie 50+ by neměla zapomínat na očkování proti chřipce a klíšťové encefalitidě

Pojďme se podívat detailněji na vakcíny, které u nás již k dispozici jsou: Které z nich byste doporučil dospělým? 

Ve věkové kategorii 50+ rozhodně očkování proti klíšťové encefalitidě kvůli snižující se imunitě. Stejné věkové kategorii doporučuji očkování proti sezónní chřipce. Potom bych doporučil  několik vakcín proti virovým původcům infekčních nemocí, které ohrožují turisty v zemích třetího světa, například vakcínu proti žluté zimnici nebo proti žloutence typu A, která se nám ovšem hodí i zde v civilizované Evropě.

Ve své praxi se hodně zaměřujete na očkování proti klíšťové encefalitidě. Podle statistik se ale proti ní stále dává očkovat velmi nízké procento obyvatel. Proč tomu tak je?

Příčinou je nedůvěra, předsudky nebo dokonce obavy z očkování, které opanovaly uvažování lidí nejenom v naší zemi, jedná se totiž o mnohem širší problém, či dokonce určitý módní pohled všech, kteří se rádi uchylují k alternativní medicíně. A zapomínají na to, jakým hrůzným důsledkům se lidstvo uchránilo právě povinným plošným očkováním proti pravým neštovicím, dětské přenosné obrně či spalničkám.

Vy sám se, jak jste zmínil, necháváte očkovat proti encefalitidě i chřipce. Jaké konkrétní důvody Vás k tomu vedou?

Proti klíšťové encefalitidě jsem byl poprvé očkován, když jsem v polovině 80. let začal pracovat na viru klíšťové encefalitidy v Parazitologickém ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích. Bez očkování se dost dobře nedalo s tímto vysoce neurovirulentním virem v laboratoři pracovat, aniž by se člověk nenakazil. Od té doby se nechávám vždy po pěti letech přeočkovat. V posledních dvaceti letech však dochází k dramatickému nárůstu klíšťat v naší přírodě, navíc klíšťata stoupají do vyšších poloh v důsledku oteplování, takže dnes před nimi neutečeme ani do českých hor a narazíme na ně běžně v nadmořských výškách nad tisíc metrů nad mořem, u nás na Kleti stejně tak jako na horských loukách Šumavy, Krkonoš, či Jeseníků a Beskyd. To je určitě dostatečný důvod k tomu, abychom nepodceňovali toto nebezpečné a za jistých okolností smrtelné onemocnění. Na českém trhu dostupné vakcíny jsou velmi kvalitní a prakticky u nich nehrozí žádné vedlejší účinky  Pro věkovou kategorii 50+ by toto očkování mělo být samozřejmostí, zejména pokud se její příslušníci pohybují často a rádi v přírodě.

A co očkování proti chřipce?

Očkování proti chřipce jsem vyhledal poprvé před třemi roky a důvodem bylo, že jsem v čase plískanic trpěl často na onemocnění z nachlazení patrně nejrůznějšího původu. Příčin virového původu je celá řada – od viru lidské parachřipky, adenovirů, několika typů koronavirů, respiračně syncytialního viru až po četné rhinoviry. To jsou zcela odlišné patogeny než chřipkové viry, přesto z nějakého důvodu jsem po očkování proti sezónní chřipce vždy výrazně zredukoval počet nepříjemných respiračních epizod. Chřipka bývá ve značném procentu případů život ohrožující zejména u seniorů, očkování proti chřipce by proto mělo být od 50 let věku samozřejmostí.

Češi vakcínám nevěří

Češi jsou ale velmi málo proočkovaní. Je to proto, že Češi vakcínám prostě nevěří?

Bohužel. Vypovídají o tom nízké počty spoluobčanů očkovaných právě proti klíšťové encefalitidě nebo každoročně proti chřipce i nezanedbatelné procento maminek, které dělají všechno proto, aby své děti „uchránily“ před povinným očkováním proti dětským nemocem, jako jsou spalničky, příušnice, zarděnky, plané neštovice, jejichž průběh v dospělosti už bývá zpravidla velmi těžký. V poslední době zaznamenávané dokonce odpor k očkování proti dětské přenosné obrně.

A co je příčinou takové nedůvěry?

Jsou to neuvěřitelné věci založené na mýtu o jakési nebezpečné škodlivosti očkovacích látek obecně. Setkávám se s tím docela často, během mého osvětového působení zpravidla přesvědčím „nevěřící“ o neškodnosti samotné antigenní formy vlastní vakcíny, dnes většinou rekombinantní podjednotkové vakcíny bez jakéhokoliv infekčního potenciálu, ale ztroskotám na těch „éčkách“, které jsou nezbytnou součástí formulace očkovacích látek a jsou nezbytné pro bezpečnou stimulaci imunitní odpovědi vakcínou, jakož i potřebnou trvanlivost při transportu a uskladnění během expirační lhůty. Takovými adjuvantními a stabilizačními složkami bývají v povolených „menších než malých“ koncentracích stopová množství hliníku či rtuti.  

Co si myslíte o současném trendu neočkovat děti?

Jednoznačně se takové neočkované děti z epidemiologického hlediska podílejí na zvýšeném riziku ohniskového výskytu příslušného dětského infekčního onemocnění narušením kolektivní imunity a následně tím ohrožují i určitou část dospělých, jejichž imunita postupně vyhasíná a nečekaným střetnutím s původcem typicky dětské nákazy mohou sami takové onemocnění prodělat s těžkým průběhem.

Jako jeden z rodičovských argumentů se ozývá, že očkování u dětí může způsobovat autismus. Co říkáte na to, že je se jedná o důvod, proč nenechat děti očkovat?

Argument o autismu po očkování je nejvýstižnějším příkladem marného boje s mýty a současně varováním před přehnanou autoritou vědeckých sdělení i v těch nejrenomovanějších vědeckých časopisech. V roce 1998 publikoval britský lékař Andrew Wakefield sdělení ve vysoce respektovaném americkém lékařském časopise The Lancet, v němž na podezřele malém a statisticky neprůkazném počtu dětí očkovaných trivakcínou proti spalničkám, příušnicícm a zarděnkám „prokázal“ vinu této vakcíny na výskytu autismu u očkovaných dětí. Zpráva se rozšířila doslova v globálním měřítku a s mimořádnou intenzitou, chytla se jí různá ochranářská hnutí bojující proti civilizačním vymoženostem včetně očkování proti infekčním nemocem. Později se ukázalo, že autor se dopustil svými závěry závažného podvodu a odsouzeníhodné zrady vědecké morálky a etiky. Od samého počátku dobře věděl, co dělá. Ve skutečnosti jako podílník na komerční produkci vakcín konkurenční formou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám v podobě jednotlivých dílčích třech vakcín chtěl oslabit velký úspěch konkurence nařčením, že právě jejich trivakcína MMR je na vině autismu u dětí po očkování. Od té doby bylo toto nařčení vyvráceno celou řadou statistiky a věcně nezpochybnitelných studií publikovaných rovněž v nejlepších lékařských časopisech s velkým mediálním ohlasem i dopadem.

(kahá)