Obavy z umělého oplodnění jsou přirozené, zkuste je ale překonat

Proces umělého oplodnění (IVF) je nezřídka dlouhá a náročná cesta jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Pokud ale za pomoci lékařské vědy nakonec úspěšně otěhotníte, ještě nejste tak úplně v cíli.

Místo radosti další obavy

Přestože jste si takovou dobu nepřála nic jiného, než být konečně těhotná, mohou vás už na začátku nepříjemně překvapit vlastní myšlenky. Namísto očekávané radosti a euforie se ženy po umělém oplodnění totiž často cítí spíše vyděšeně. Strach z toho, jestli bude těhotenství probíhat bez komplikací, je pochopitelný především u těch, které v minulosti o své miminko v časné graviditě kvůli potratu přišly. Protože větší stres by skutečně mohl těhotenství nepříznivě ovlivnit, nebojte se o svých pochybnostech mluvit se svým lékařem, partnerem, kamarádkou nebo psychologem.

Počátek těhotenství pod drobnohledem

• Ženy po umělém oplodnění se od ostatních mohou lišit tím, že užívají během těhotenství hormon progesteron. Množství a délku užívání řídí jejich lékař, který jim také doporučí správný způsob aplikace tohoto léku (vaginální gel, injekce).
• Dále je větší důraz kladen na průběžné sledování látek, jako je například estrogen či hCG, v krvi.
• Lékař provázející ženu procesem IVF také již v raných stadiích gravidity pátrá pomocí ultrazvuku po vícečetném těhotenství, které je v porovnání s přirozeným oplodněním mnohem častější. Pokud k němu skutečně dojde, může ženě nabídnout možnost redukce počtu embryí, čímž se významně snižuje riziko potratu nebo předčasného porodu.

Pokud jsou výsledky prvních vyšetření prováděných ještě na klinice asistované reprodukce v pořádku, žena je předána do péče svého gynekologa. Nastává tak konečně období, kdy se řadí k těm ostatním – "obyčejným" těhotným. Některým se od neustálého intenzivního sledování uleví, jiné mohou být nervózní. Pak opět platí pravidlo, že je lepší o svých obavách mluvit, mluvit a zase mluvit.

(veri)

Zdroj: infertility.about.com