Neřekl si o pomoc včas, zapíjení psychické nepohody alkoholem mu rozvrátilo rodinu
Stará pravda praví, že prevence je základ zdraví. Nelze s tím než souhlasit. Je rozhodně efektivnější zdravotním obtížím předcházet, pokud to jen trochu jde, než je pak s daleko větším úsilím odstraňovat, řešit, někdy přes veškerou snahu jen o něco mírnit. Platí to jak v oblasti tělesného, tak i duševního zdraví. Jak postupovat při duševních problémech, aby měly co nejmenší dopad na celkový život? Špatný a správný postup ukážeme na příběhu Karla a Marie.
Psychiatrické diagnózy obsazují v žebříku nejvíce práce zneschopňujících či invalidizujících poruch přední pozice. Přitom ne každý, kdo psychiatrickou či psychologickou pomoc potřebuje, ji skutečně vyhledá. Celosvětový odhad je, že je léčeno asi 60 z % těch, kteří by to potřebovali. V literatuře lze ale dohledat i daleko více alarmující údaje. Proč to tak je?
Na vině může být obava ze stigmatizace, někdy domýšlení si různých sankcí a předsudků, které mohou být s psychiatrickou léčbou spojeny („přijdu o řidičák“, „lidi mě budou mít za blázna“, „už se to se mnou potáhne“, „budou mi nutit návykové léky“ atd.).
Některé psychické poruchy mohou být také spojeny s nedostatkem náhledu, kdy dotyčný vlastně ani potřebu léčby sám nevnímá, a tak ji nevyhledává. Může to být tím, že si nemocný nepřijde a závažné psychiatrické příznaky považuje za skutečnost nebo svoje obtíže racionalizuje („všichni pijí“, „občas si šlehnout pro zábavu mě neohrozí“, „hubnutí mám pod kontrolou a nikdo mi nebude říkat, co jíst“ aj.). K léčbě se pak dostává v situaci rozvinuté choroby a často již ve stadiu dopadů nejen na zdraví, ale i na vztahy, práci, sociální či ekonomickou situaci.
Prevence, ať ve smyslu předcházení chorobě čili dodržování zásad duševní hygieny, nebo jejího časného záchytu a započetí léčby, je zásadní faktor, který průběh případné choroby ovlivňuje. Včas diagnostikovaná a zaléčená nemoc napáchá na zdraví a životě daleko menší škody než dlouhodobě probíhající neléčené onemocnění, a to v oblasti biologické i psychosociální.
Při včasném zahájení léčby je větší pravděpodobnost, že léčba zabere, možná postačí jen psychoterapeutická podpora nebo budou nutné jen nižší dávky léků, nebude třeba sahat k jejich kombinacím a stav bude možné řešit ambulantně.
Pracovní stres zapíjel alkoholem. Odvrátila se od něj rodina a skončil v nemocnici
Své o tom může vyprávět Karel, který problémy sám nešikovně řešil alkoholem. Podařilo se mu vypracovat se na vyšší pozici ve firmě, hodně dřel, místo si po mnoha přesčasech zasloužil. Chod domácnosti zajišťovala jeho manželka, starala se o děti školou povinné. Zvládala to asi dobře, vlastně si mu moc nestěžovala. Nebo spíše nebylo kdy stížnostem naslouchat? Respektovala Karlovo pracovní vytížení.
Pracovní stres z nadměrné zodpovědnosti se stal Karlovi denním chlebem. Přišel na to, že s uvolněním, usnutím, odreagováním mu celkem dobře pomůže alkohol, ke kterému nikdy neměl zrovna daleko.
Manželka však postupně začala ventilovat nespokojenost. Karel nechápal její nevděk, když má jinak vše, na co si vzpomene. Děti se ho začaly stranit. K pracovnímu stresu se přidal i manželský nesoulad a začarovaný kruh v podobě stresu, napětí, alkoholu k jejich uvolnění a opět dalšího stresu a nevyhnutelných nepříjemných reakcí okolí se uzavřel.
Objevily se signály, že už nemá situaci pod kontrolou, nebral vážně ani konkrétní doporučení odborné pomoci. Vlastně je považoval za urážku. Důsledky zaběhnutého kolotoče i ve formě pracovních potíží na sebe nenechaly dlouho čekat. Manželka raději po nesčetných diskuzích a hádkách o léčbě odjela s dětmi k rodičům...
Tehdy se Karel dostal k léčbě rovnou formou hospitalizace. Naštěstí. Jeho příběh totiž jinak určitě mohl gradovat dále až k nejhorším koncům. Nicméně i tak si napravení škod na zdraví, vztazích i v práci vyžádá hodně námahy.
Nebojte se vyhledat pomoc. Marie díky tomu žije normální život
Paní Marie je zaměstnaná vdaná žena s již celkem odrostlými dětmi. V poslední době zažívala v práci více stresu a náročné pracovní období trvalo déle, než čekala. Do toho v práci přišly personální změny a obava o ztrátu pracovní pozice. Následkem toho začala hůře spát, uléhala ustaraná, do práce chodila v napětí. Frustrovalo ji, že situaci nemůže sama nijak zásadně ovlivnit.
Snažila se praktikovat aktivity, které jí se stresem vždy pomohly – běhala, občas zašla „do fitka vyčistit si hlavu“. Po jednom běhu zažila nepříjemný stav. Bušilo jí srdce, cítila tlak na hrudi, svíralo se jí hrdlo. Snažila se dýchat, ale měla stále pocit nedostatku vzduchu. Ovládl ji velký strach, co se to s ní děje. Přešlo to, postupně to vypustila z hlavy. Říkala si, že to možná přece jen patřilo k předcházející tělesné námaze.
Podobné „záchvaty“ se ale začaly opakovat, a tak začala mít obavu, aby ji něco podobného nepotkalo v práci, nebo dokonce za volantem. Rozhodla se navštívit praktického lékaře, aby s ním své stavy probrala.
Základní vyšetření zahrnující EKG ani laboratorní výsledky nenaznačily nic neobvyklého. Závěr zněl „pravděpodobná panická ataka v terénu dlouhodobého stresu“. Na základě vyšetření praktickým lékařem jí byla doporučena konzultace u psychiatra.
Poučení o charakteru obtíží, psychoterapeutická podpora a včas zavedená léčba antidepresivem vedly k vcelku rychlé úpravě stavu a návratu Marie k běžnému fungování. Nerozvinulo se u ní dlouhodobé nadměrné ujišťování, zabezpečování, sebesledování a přeměřování různých tělesných funkcí, které se při podobných včas neléčených obtížích mohou rozvinout a pak výrazně zasahují do fungování člověka a často i jeho okolí.
Je třeba zmínit, že důležitým faktorem v léčbě duševních poruch je dostatečné trvání léčby i po odeznění akutních obtíží, ať užívání léků (zpravidla ve stejné dávce), tak pokračování v psychoterapii (třeba i v menší intenzitě). Úprava stavu po tzv. akutní léčbě totiž neznamená, že je možno léky, v případě úzkostných poruch zejména antidepresiva, okamžitě vysadit. Konkrétně v případě panické poruchy se v léčbě antidepresivem doporučuje pokračovat ještě 12–18 měsíců (jedná se o tzv. pokračovací léčbu). A pokud je stav pacienta po této léčbě stabilní, teprve pak je možné léky postupně vysadit. Při jejich předčasném vysazení hrozí riziko návratu obtíží. Při vysazování léků je nutno zohlednit vhodnost životní situace a připravenost léčeného, správně ho načasovat. Na druhou stranu mohou být v pacientské anamnéze přítomné i faktory, které dobu léčby prodlouží.
Co dělat, když je zle? Zahoďte pocit studu a řekněte si o pomoc
V případě obtíží si řekněte o pomoc včas, ne všechny stavy musí nutně vést k tomu, že si vyžádají dlouhodobou péči psychiatra. Ani to ale není ostuda či selhání. S některými obtížemi, pokud jsou včas řešené, vám může pomoci i váš praktický lékař.
Čas zde však může hrát významnou roli. Pro případ akutních obtíží existují krizové linky, kam se lze obrátit i anonymně. Můžete také navštívit krizová centra neboli centra krizové intervence, kam je možné se dostavit kdykoliv bez objednání či doporučení. Jejich zkušený personál pomůže se zvládnutím krize a případně i s nasměrováním k další odborné pomoci. V základní orientaci a nasměrování vám mohou pomoci i online poradny. Jinou formou spíše neakutní následné podpory jsou svépomocné skupiny a peer aktivity.
Ať už si k tomu zvolíte jakýkoliv způsob, důležité je vyhledat pomoc včas a ušetřit si tak zbytečné trápení.
Autorka článku MUDr. Helena Doležalová je jednou z našich lékařek v online poradně.
Poradna uLékaře.cz:
Pomáháme nejen v otázkách fyzického, ale i duševního zdraví
Jak to vidí MUDr. Soňa Boušková
Není žádnou novinkou, že zažíváme těžké časy. Každý se potýkáme s určitou mírou nepohodlí, stresu a smutku. A na někoho toho může být prostě moc. Psychické vypětí se pak může projevit různě. Na úrovni duše třeba jako nevůle, vztek nebo nespavost, tělo může reagovat bušením srdce, poruchami trávení, bolestmi hlavy a dalšími příznaky.
V naší poradně uLékaře.cz se můžete anonymně svěřit s tím, co Vás trápí. Nebudeme Vás soudit, napište nám bez obav cokoliv, co Vás tíží. Pomůžeme Vám rozlišit, co je příznak nemoci a co je projev psychického přetížení. Poradíme Vám, jak si ulevit od stresu a zármutku. Navrhneme Vám vhodného specialistu nebo doporučíme řešení a objednáme Vás tam, kde Vás ošetří. Nebuďte na to sami, jsme tu pro Vás.
Zdroje:
Höschl J. Jak si během covidu zachovat zdravou mysl? Rozhovor s Danielou Pisařovicovou v rámci Festivalu o duševním zdraví a mysli Na hlavu. Dostupné na: https://www.youtube.com/watch?v=FYWD6cJ1gN0&list=PLfyvhRW-nhdYU0nQeoCESK0MkogbADNG6&index=8.
Raboch et al. Doporučené postupy psychiatrické péče IV. Psychiatrická společnost ČLS JEP: Praha, 2014. 108–109.
