Máte chronickou hepatitidu? Pozor na ústa!
Přibližně u 70 až 80 % lidí nakažených hepatitidou typu C se rozvine chronická forma této infekce.
A až u 60 % takto nemocných se objeví nějaká forma jaterního poškození. Mezi příznaky těchto komplikací patří i zdravotní problémy s ústní dutinou.
Netrpíte xerostomií?
Studie prokázaly, že mezi pacienty s chronickou hepatitidou typu C se často vyskytuje suchost v ústech neboli xerostomie. Ta je způsobená nedostatečnou tvorbou slin. Přitom ty jsou pro zdraví ústní dutiny důležité – mají čisticí a zvlhčující funkci a částečně chrání organismus před patogenními mikroorganismy. Nedostatečná tvorba slin vede poměrně rychle k výraznému poškození chrupu, což při nedostatečné zubařské péči zhoršuje kvalitu života pacienta. Hlavní příznaky xerostomie jsou tyto:
- pocit suchosti v ústech, zvláště v noci,
- bělavý povlak na jazyku, dásních a sliznici zevnitř tváří,
- tvorba vazkých a zpěněných slin,
- obtížné mluvení a polykání,
- zápach z úst,
- zvýšená kazivost zubů a jejich zvýšená citlivost.
Povzbuďte tvorbu slin
Pro pacienty s xerostomií je zvláště důležitá preventivní zubařská péče, která má za úkol co nejvíce omezit poškození chrupu. Některá důležitá opatření však mohou provádět i pacienti sami:
- Zvýšenou tvorbu slin podporuje vyšší příjem tekutin a pravidelné žvýkání žvýkaček bez cukru.
- Důkladná ústní hygiena a důsledné odstraňování zubního plaku omezuje poškození chrupu.
- Nižší a méně častý příjem cukrů v potravě má příznivý vliv na zuby.
- Používání ústní vody nebo gelu s obsahem fluoridů zlepšuje mineralizaci zubů.
- Časté popíjení malých doušků vody částečně nahrazuje čisticí a zvlhčující funkci slin.
Riziko krvácení u jaterní cirhózy
U pacientů s jaterní cirhózou, která je důsledkem chronické hepatitidy, hrozí zvýšené riziko krvácení v průběhu zubařských zákroků. Špatná srážlivost krve je způsobena nedostatkem srážecích faktorů, které se v poškozených játrech netvoří v dostatečném množství. Z toho důvodu by měl být každý zubařský zákrok s rizikem krvácení proveden až po konzultaci s ošetřujícím lékařem.
(vek)
Zdroj: www.ashm.org.au
