Ledviny

Ledvina savců je párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží k filtraci krve, čímž se odstraňují škodlivé produkty metabolismu.

Říká se...

„Orgán fungující nejen jako čistička krve.“

V minulosti

Ve 2. století před naším letopočtem chápal starověký lékař Galén ledviny jako jakési sítko, které filtruje nečistoty do moči. Podrobnější zkoumání struktury ledvin ale bylo možné až s objevem mikroskopu. Pokoušel se o ně italský vědec Marcello Malpighi v 17.století, kdy objevil tzv. Malpighiho tělíska - klubíčka kapilár na pohled připomínající malinu. Jejich funkci se podařilo odhalit téměř o dvě století později. V roce 1842 publikoval anglický lékař William Bowman pojednání „O struktuře a užití Malpighiových tělísek v ledvinách s pozorováním oběhu onou žlázou“, v němž popsal, jak ledviny filtrují krev.

CT snímek levin

Jak to viděl Jessenius

Normální ledvina je fazolovitého tvaru, tmavočervené barvy a měří asi 10 cm na délku a kolem 7,5 cm na šířku. Její povrch je hladký a krytý vazivovým pouzdrem. V oblasti hilu (branka) do ledviny vstupuje ledvinná tepna, vystupuje z ní ledvinná žíla a močovod. Kdybyste ledvinu podélně rozřízli, v jejím centru byste spatřili hladkou plochu, tzv. ledvinnou pánvičku, která ústí do močovodu. Směrem k okraji ledviny z pánvičky vybíhají ledvinné kalichy. Mezi kalichy je ledvinná dřeň. Na okraji ledviny, mezi pouzdrem a dřeňovými pyramidami, je ledvinná kůra.

Pod lupou

Z mikroskopického hlediska je základní stavební jednotkou ledviny tzv. nefron. Nachází se v ledvinné kůře. Nefron je tvořen soustavou krevních vlásečnic a ledvinných kanálků - proximálního kanálku, Henleovy kličky a distálního kanálku. Krevní vlásečnice v nefronu tvoří klubíčka zanořená do dutého váčku (tzv. Bowmannovo pouzdro) z ledvinných buněk. Z váčku vybíhá proximální kanálek, několikrát se ohýbá a nakonec přechází do distálního kanálku, jenž se vlévá do sběracího kanálku. Ten ústí do vrcholku dřeňové pyramidy. V ledvinné pyramidě se sběrné kanálky dále spojují, aby nakonec vyústily do ledvinného kalichu. Ty ústí na ledvinnou pánvičku. Ledvinné kanálky jsou bohatě opleteny dalšími krevními vlásečnicemi.

Srovnávací anatomie

Živočichové se liší zpracováním amoniaku, produktu odpadové přeměny bílkovin, který se vylučuje močí. Člověk s ostatními suchozemskými savci ho přeměňuje na močovinu, zatímco hmyz, plazi a ptáci tvoří kyselinu močovou. U člověka se krev filtruje přes glomeruly v ledvinách, zatímco např. u hlemýždě, který má jednodušší oběhovou soustavu, přímo přes srdeční stěnu.

Anatomie

Ledvinami za minutu protečou až 1,5 litrů krve. Kvůli ochraně jsou umístěny hluboko v útrobách, zhruba v úrovni pasu, těsně u páteře a obaleny tukovým polštářem. Zezadu jsou ledviny kryty páteřním svalstvem a posledními žebry. Levá ledvina sousedí se slinivkou, žaludkem, tenkým a tlustým střevem. Pravá ledvina je o něco níže než levá a dotýká se dvanáctníku, tračníku a jater. Na horních pólech obou ledvin se nacházejí nadledviny, žlázy s vnitřní sekrecí, které produkují např. hormony odpovědné za stresové reakce (kortikoidy).

Funkce

Ledviny mají lví podíl na udržení stálého složení o objemu krve a tím na zachování stabilního vnitřního prostředí. V glomerulech se krev zbavuje odpadních látek, hlavně močoviny, ale také léků apod. Vzniká primární moč (denně asi 180 litrů), která odtéká do systému kanálků. Tam je dále filtrována a některé látky (hlavně sodík, draslík a další ionty, voda) se vstřebávají zpět v takovém množství, jak je aktuálně potřeba. Konečným produktem činnosti ledvin je definitivní moč, které se vytvoří asi 1 - 3 litry denně. Prostřednictvím hormonu erytropoetinu ovlivňují ledviny krvetvorbu. Mají vliv i na stavbu kostí. Regulací množství vody, koncentrace sodíku, draslíku a dalších iontů a ještě dalšími mechanismy se podílejí na udržení stabilního krevního tlaku.

Když nefunguje

Ledviny mohou být poškozeny zánětem, nádorem, úrazem, tvorbou kamenů nebo metabolickými poruchami, kdy jsou ledvinné kapiláry a kanálky ničeny látkami kolujícími v krvi (např. příliš mnoho cukru při cukrovce). Poškozené nefrony nemají schopnost regenerace. Při úrazu ledviny je nebezpečné především velmi silné krvácení. Močové kameny jsou často zdrojem infekce.

Jak to poznám?

Porucha činnosti ledvin se odrazí v moči - mění se barva, zápach, moč se kalí nebo je v ní přítomna krev. Močové kameny způsobují při průchodu močovody silné kolikovité bolesti. Záněty ledvin, hlavně infekční, bývají provázeny vysokými teplotami a bolestmi v bedrech z napínání ledvinného pouzdra. Selhávání ledvin má vliv na celý organismus - objevuje se únava, chudokrevnost, nechutenství, otoky nohou a často i očních víček, bolesti hlavy, nevolnost, teploty. Akutní selhání ledvin je život ohrožující stav, který se může ohlásit náhlým bezvědomím a kómatem.

Vtip na závěr

„V koleně máte vodu, v moči písek, ve žluči kameny...“ „Ještě mi řekněte, že mám v pytli cement, a začnu stavět.“