Koronarografie

Koronarografie patří mezi vyšetření prováděná v kardiologii, a to za účelem zobrazení věnčitých tepen (koronárních arterií) zásobujících srdeční sval.

Koronarografie patří mezi vyšetření prováděná v kardiologii, a to za účelem zobrazení věnčitých tepen (koronárních arterií) zásobujících srdeční sval. Metoda je nejčastěji využívána k průkazu a někdy také léčbě ischemické choroby srdeční. Provádí se v lokální anestezii za využití kontrastní látky a rentgenového záření. Její počátky a následný rozvoj spadají do druhé poloviny 20. století. Do srdečních tepen se jako první za pomoci katetru „podíval“ v roce 1958 americký lékař Mason Sones.

Kdy se vyšetření používá…

Zdaleka nejčastějším důvodem, pro který se kardiolog pro koronarografické vyšetření rozhoduje, je podezření na výrazné zúžení nebo uzávěr věnčitých tepen následkem jejich kornatění (aterosklerózy). V takové chvíli je srdce ohroženo omezením krevního průtoku a nedostatečným zásobením srdečního svalu kyslíkem a živinami neboli ischemií. V konečném důsledku může dojít až k odumření tkáně a znemožnění správného fungování srdce jako pumpy. Tento stav je znám pod označením srdeční infarkt nebo také infarkt myokardu. Vyšetření se dále provádí v případě některých srdečních vad, a to jak vrozených, tak získaných.

Na jakém principu funguje…

Po zavedení tenké hadičky – katetru – do patřičné tepny je do jejího nitra lékařem vstříknuto malé množství kontrastní látky, kterou se céva vyplní. Za pomoci rentgenového záření je následně kontrast a s ním i průběh tepny přehledně zobrazen. Takto lze pozorovat jakákoliv významnější zúžení cévy nebo její uzávěr, které se projeví viditelným defektem v náplni. Vyšetření také odhalí případné odchylky v počtu koronárních arterií nebo jiné anomálie. Má zásadní význam pro zhodnocení celé situace a rozhodování o dalším léčebném postupu.

Příprava před vyšetřením…

Průběh koronarografie by měl být pacientovi vždy předem podrobně vysvětlen doporučujícím lékařem, a to včetně případných rizik s ní souvisejících. Jako záznam o tomto pohovoru slouží informovaný souhlas podepsaný oběma stranami. Nejde jen o právní náležitost, ale především o psychickou přípravu nemocného, který pak k vyšetření přistupuje klidněji.

Nezbytná je rovněž předchozí návštěva praktického lékaře či doporučeného zdravotnického zařízení, které provede žádaná předoperační vyšetření v podobě základních laboratorních odběrů, eventuálně rentgenu srdce a plic.

K samotnému vyšetření je pacient přijat ke krátké hospitalizaci na oddělení. V den zákroku je doporučeno lačnění, vyvarování se kouření, podávají se léky proti případné alergické reakci a k zajištění dostatečné přehlednosti se vyholí přístupové místo, obvykle pravé tříslo. Omezení příjmu tekutin bývá různé v závislosti na daném pracovišti, obecně se však jeho výrazné snížení nedoporučuje.

Před transportem na sálek je nutné převlečení do empíru a sundání všech šperků a zubních protéz. Dále je vhodné navštívit toaletu.

Jak koronarografie probíhá…

Vyšetření se provádí za sterilních podmínek vleže na speciálních sálcích a běžně netrvá déle než několik málo desítek minut. Lékař po dezinfekci a „opíchnutí“ přístupového místa lokálním anestetikem zavede katetr do některé z tepen, obvykle v oblasti třísla, méně často loketní jamky či paže. Ten doputuje proti směru toku krve až ke kořeni aorty a jemnou manipulací je následně vsunut do ústí věnčité tepny. Následuje nástřik kontrastní látky a rentgenové zobrazení průběhu cév, které lékař pozoruje na obrazovce. Pořízené obrázky se samozřejmě dokumentují pro následné použití. Vyšetření je zakončeno vysunutím katetru z cévního řečiště a stlačení místa vpichu tak, aby bylo zabráněno krvácení – obvykle za pomoci těžkého pytlíku s pískem.

Co následuje po výkonu…

Několik hodin po provedené koronarografii je nezbytný přísný klid na lůžku, zejména aby nedošlo k nebezpečnému tepennému krvácení z místa vpichu. Z tohoto důvodu je zakázáno byť jen vstávání za účelem toalety. Po celou tuto dobu probíhá monitorování zdravotního stavu pacienta personálem oddělení. Pokud se vše obejde bez komplikací, je na následující den po vyšetření plánováno propuštění pacienta do domácího prostředí.

Co vyšetření napoví…

Lékař provádějící vyšetření je již během jeho samotného průběhu schopen orientačně posoudit, je-li srdeční sval v bezprostředním ohrožení v důsledku uzavření přívodných cév či nikoliv. V případě nutnosti může na diagnostickou (vyšetřovací) část ihned navázat fáze léčebná, a to nejčastěji roztažení zúženého místa za využití speciálního balonku – takzvaná balonková koronární angioplastika – a obvykle také následné zpevnění ošetřeného místa zavedením stentu (duté výztuže). V ostatních případech buď není další zákrok nutný a postačí medikamentózní terapie, nebo je naopak volena možnost chirurgického výkonu v nejbližší době.

Jaká jsou rizika…

Koronarografie může být ve vzácnějších případech doprovázena určitými komplikacemi, z nichž nejčastěji se vyskytují: krvácení v oblasti vpichu a vytvoření hematomu (modřiny), alergická reakce na podanou kontrastní látku (lokální – zarudnutí, svědění, vyrážka, … – či celková – otoky, dušení, anafylaktický šok), pokles krevního tlaku, poruchy srdečního rytmu, srdeční infarkt a poranění tepny během manipulace s katetrem. Přestože je vyšetření zatíženo výše zmíněnými riziky, bývá pro upřesnění diagnózy a stanovení nejvhodnějšího následného postupu často nezbytné a jeho celkový přínos uvedená rizika jednoznačně převyšuje. Pokud by tomu tak z jakýchkoliv důvodů nebylo, nemělo by být vyšetření vůbec prováděno.