Konec anonymity pro dárce pohlavních buněk aneb Konec dárcovství v Čechách?
V České republice zatím platí anonymita dárců, a to ať už se jedná o dárce spermií, či dárkyně vajíček. Některé evropské země jdou ale jinou cestou a my se k nim možná přidáme.
„Bez anonymity“ rovná se „bez dárců“?
Přijetí novely zákona o specifických zdravotních službách by znamenalo konec anonymity dárců. Novela, se kterou však nynější vláda nesouhlasí, byla navržena šesti poslanci z různých politických stran. Mnozí specialisté z oboru asistované reprodukce se ale shodují na tom, že nový zákon by znamenal zároveň konec dárců v České republice. Stejný výsledek totiž nastal v zemích, ve kterých podobný zákon platí. Většina dárců si totiž v budoucnu nepřeje setkání s cizí osobou, která jim sdělí, že je jejich dítětem.
Podle nového zákona by kliniky musely všechny informace o dárci archivovat po dobu 80 let a na vyžádání matričního úřadu by musely veškeré informace vydat, a to včetně trvalého bydliště. A na tyto informace by jedinec, který vzešel z darovaných pohlavních buněk a dosáhl zletilosti, měl právo.
Proč prolomit anonymitu dárců?
Zákonodárci chtějí změnu v zákonu prosadit především z těchto důvodů:
- Každý by měl mít právo znát identitu vlastních rodičů, i kdyby třeba jen kvůli zdravotnímu stavu.
- Mělo by docházet spíše k podpoře přirozeného početí, a pokud je nutná asistovaná reprodukce, tak by mělo být podporováno především umělé oplodnění mezi partnery.
Proč anonymitu dárců zachovat?
Experti na asistovanou reprodukci s názory poslanců nesouhlasí a udávají tyto protiargumenty:
- Lidé, kteří budou mít potíže s početím, budou za touto službou odjíždět do jiných zemí – Rumunska, Indie či Ukrajiny.
- Do rodiny přibude další člen, což může mít pro rodinné vztahy katastrofální dopad.
- Co se týče práva na informace o biologických rodičích – v populaci žije asi 5–8 % dětí, jejichž biologičtí rodiče jsou jiní, než je napsáno v matrice, a nejsou to důsledky asistované reprodukce.
- Také dárce má určitá práva a v období, kdy mohou být informace odhaleny, již může mít svou vlastní rodinu a nové, „cizí“ dítě nemusí být zrovna pozitivní zprávou.
Je tedy zřejmé, že bychom se měli zamyslet nad tím, komu tedy vlastně chceme přijetím zákona pomoci a zdali se jedná skutečně o „pomoc“. Není asi překvapením, že specialisté na reprodukční medicínu jsou zásadně proti takovéto změně. Otázkou nyní zůstává, co na to řeknou poslanci.
