Klíšťová encefalitida: Česko vede v počtu nemocných
Onemocnění klíšťovou encefalitidou přibývá a ne vždy dochází k úplnému uzdravení pacienta. Nemoc se navíc objevuje i v místech, kde se dlouho nevyskytovala. O klíšťové encefalitidě a možnostech prevence si budeme dnes povídat s profesorem Romanem Prymulou, ředitelem Fakultní nemocnice Hradec Králové a předsedou České vakcinologické společnosti ČLS JEP.
Pane profesore, nejprve nám řekněte, co je to klíšťová encefalitida.
Jedná se o virové onemocnění, které postihuje převážně centrální nervový systém, tedy mozek a míchu. Choroba probíhá typicky ve dvou fázích. V té první dochází ke vzniku chřipkových příznaků, které po několika dnech odezní. Poté přichází mnohem devastující druhá fáze, která už skutečně postihuje nervovou tkáň.
Jaká je historie tohoto onemocnění? Odkdy jej monitorujeme na území České republiky?
Kdybychom nahlédli až do dávné historie, tak již kolem roku 1750 bylo objeveno a popsáno klíště. Samotný virus byl však zjištěn až kolem roku 1945. Nemalé zásluhy na tomto objevu mají i čeští vědci. Od této doby dochází k mapování výskytu klíšťové encefalitidy v českých zemích. Jsme jeden z mála států na světě, který má propracovaný systém hlášení podezřelých případů a monitorování potvrzených nákaz virem klíšťové encefalitidy.
Kdy by lidé měli uvažovat o nákaze klíšťovou encefalitidou? Jak vypadají příznaky jednotlivých fází?
Nejdůležitější je údaj o přisátém klíštěti, ne každý si na to však pamatuje. První příznaky se rozvíjejí po inkubační době 7–14 dnů, onemocnění se však může projevit i za 30 dnů od kousnutí. V první fázi dochází k rozvoji nespecifických chřipkových příznaků, mezi něž patří zvýšená teplota, bolesti hlavy, kloubů a únava. V této fázi tedy člověk většinou nepozná, že se jedná o klíšťovou encefalitidu. Pokud se však tyto příznaky objeví u jedince, který měl v minulých dnech přisáté klíště, je zcela na místě navštívit lékaře. Příznaky druhé fáze onemocnění jsou natolik závažné, že člověka donutí vyhledat zdravotní péči. Dochází totiž k poškození mozkových blan, mozkové tkáně nebo míšních nervů. Postižení nervové tkáně se projeví krutými bolestmi hlavy, horečkami, světloplachostí, nevolností a zvracením, ztuhnutím šíjových svalů, závratěmi, svalovým třesem, nervovými obrnami, ale i poruchami spánku, paměti a dezorientací.
Do jaké skupiny virů patří původce klíšťové encefalitidy?
Virus klíšťové encefalitidy patří mezi flaviviry. Nemoc však nevyvolává pouze jeden typ viru. Existují asi tři základní skupiny, které tvoří celé spektrum onemocnění. V zásadě tedy rozlišujeme západní, východní a sibiřský podtyp viru klíšťové encefalitidy. Pro Českou republiku je typický západní podtyp. Flaviviry jsou obecně mnohem širší skupinou virů. Patří mezi ně i obávaná onemocnění přenášená komáry, jako jsou horečka dengue, žlutá zimnice či japonská encefalitida.
Kolika lidí v České republice se onemocnění týká? Je situace u nás srovnatelná s jinými státy Evropy?
Česká republika má v tomto ohledu bohužel prioritu. Naše území je klíšťaty oblíbené. Naši lidé jsou tak ohroženější než obyvatelé řady okolních zemí. V České republice registrujeme přibližně 600 případů onemocnění ročně. Pravdou je, že počty nákaz klesají a stoupají v různých intervalech. Nejvyšší výskyt choroby byl zaznamenán v roce 2006, kdy bylo zaznamenáno 1029 případů. Když situaci porovnáme s dalšími evropskými zeměmi, dojdeme k velmi překvapivým číslům. Česká republika za posledních 10 let přispěla asi 7500 případy z celkových 17 500 zaznamenaných v Evropě. Počty nákaz z naší země tak tvoří minimálně 25 % z celkového počtu případů v Evropě.
Kde se onemocnění v České republice vyskytuje?
Bohužel musím konstatovat, že se objevuje prakticky na celém území České republiky. Dříve jsme hovořili o ohniskových oblastech, mezi něž kupříkladu patřily jižní Čechy a okolí Berounky. Klíšťata se však v nových klimatických podmínkách chovají jinak. Dnes stoupají do vyšších nadmořských výšek, nejsou již vzácností ani v 1200 m n. m. V současnosti už nejsou prakticky jenom na Sněžce, ale myslím si, že za chvíli vylezou i tam. Výskyt klíšťat je tak celoplošný, nevyvarujeme se jich ani v městských aglomeracích.
Je možné aktivitu klíšťat monitorovat?
Možné to je, ale chtěl bych před tím trochu varovat. Na internetu se běžně dočteme, zda je aktivita klíšťat maximální, střední, nebo nízká. Tato informace nás však neochrání. I v lokalitě s nízkou aktivitou můžeme narazit na klíště, které se přisaje a nakazí nás.
Lze onemocnět i jinak než přenosem viru z klíštěte?
To je velice zajímavá otázka. Historicky je popsán mechanismus přenosu nepasterizovaným mlékem. Můžeme se tedy nakazit kravským nebo kozím mlékem. V současnosti probíhají vášnivé debaty s některými vědci, kteří se domnívají, že onemocnění přenášejí i komáři. Já se k tomuto názoru úplně nepřikláním. Spíše si myslím, že se jedná o případy, kdy nákazu přenesla nymfa klíštěte. Ta je totiž mnohem menší než dospělý jedinec a často uniká našemu zraku.
Jak se léčí klíšťová encefalitida??
Léčba je základní problém. Klíšťová encefalitida je virové onemocnění, proti kterému bohužel nemáme účinnou terapii. Jedinou možností je tlumit projevy nemoci. V akutní fázi onemocnění podáváme nemocným infuze a léky proti bolesti. Léčba tak může být dlouhodobá a nemocný si může odnést i velmi závažné následky v podobě trvalé obrny. Ve 2–3 % případů dokonce dochází k úmrtí pacienta.
Existují nějaká preventivní opatření?
Prevence je u klíšťové encefalitidy rozhodujícím faktorem. Před klíštětem jsme schopni ochránit se takzvanými bariérovými opatřeními, tedy vhodným oblečením a repelenty. Po návratu z přírody je zvyklostí zkontrolovat celý povrch těla a pátrat po známkách přisátého klíštěte. Nejspolehlivější ochranou je ale v současnosti očkování. Účinnost vakcinace je totiž kolem 99 %.
Jak vypadá očkovací schéma proti klíšťové encefalitidě?
Já bych se to pokusil zjednodušit, protože máme dvě očkovací látky, které jsou srovnatelné co do účinnosti, ale mírně se liší jejich schémata. Aby situace byla složitější, existuje klasické a zrychlené očkovací schéma. Klasické schéma se dávkuje zhruba tak, že kdykoliv můžeme podstoupit první dávku, po níž za 1–3 měsíce následuje druhá dávka a pak je přeočkování podle druhu očkovací látky mezi 5. a 12. měsícem, nebo mezi 9. a 12. měsícem. Zrychlené schéma je otázkou přibližně dvou týdnů. Imunita získaná očkováním bohužel není doživotní, první přeočkování by tak mělo následovat po 3 letech od poslední dávky. Další přeočkování se provádějí zpravidla po 5 letech, u starších jedinců raději po 3 letech.
Jak se klíšťová encefalitida liší od lymeské boreliózy?
Poměrně zásadně. Lymeská borelióza je bakteriální onemocnění, které můžeme léčit antibiotiky. Na druhou stranu proti borelióze zatím neexistuje žádná účinná vakcína. Očkovací látka se v současnosti testuje v klinických studiích, na její uvedení na trh si ale budeme muset ještě počkat. Rozdíl je tedy v tom, že na klíšťovou encefalitidu máme vakcínu, ale nemáme léčbu. U lymeské boreliózy naopak nemáme vakcínu, ale máme účinnou léčbu.
Co byste si jako předseda České vakcinologické společnosti přál v souvislosti s klíšťovou encefalitidou?
Přál bych si, aby lidé k onemocnění přistupovali s určitým rozumem. Nemyslím si, že bychom měli proočkovat celou populaci. Vakcinace je vhodná u jedinců, kteří často jezdí do přírody a bydlí v rizikových oblastech. Statistická data naštěstí nejsou natolik tragická, podle odhadů činí proočkovanost asi 23 % populace, což je v rámci zcela dobrovolné vakcíny velmi zajímavé. Myslím si tedy, že si lidé závažnost nemoci uvědomují. Zajímavý je taktéž příklad ze sousedního Rakouska. Tamní obyvatelé jsou ve stejném ohrožení, v Rakousku však nemají 600, ale pouhých 100 případů ročně. Proč tomu tak je? Rakušané jsou z hlediska prevence velmi pečliví, očkování podstoupilo kolem 90 % jedinců.
