Klíště obecné, největší strašák lidí v našem kraji?
Když se řekne klíště, plno lidem se rozšíří zorničky a vlasy jim vstávají hrůzou. Ano, při makroskopickém pohledu na jeho sací ústrojí (hypostom) či na několikanásobně zvětšené tělo nasáté samice se člověk může opravdu vyděsit. Avšak při dodržování základních principů ochrany není panika nutná.
V České republice se můžeme setkat se třemi druhy klíšťat. Jedná se o pijáka lužního (Dermacentor reticulatus) a klíště lužního (Haemophysalis concinna), kteří se vyskytují v teplejších oblastech jižní Moravy, a o klíště obecné (Ixodes ricinus), které bude tématem tohoto článku, jelikož se jedná o významného přenašeče několika patogenů, z nichž nejvýznamnější je bakterie rodu Borrelia a virus klíšťové encefalitidy (TBEV).
Ani peciválové nejsou v bezpečí
Nejrizikovější skupinou lidí, jež klíšťata napadají, jsou samozřejmě lidé často se vyskytující v přírodě. Neznamená to ovšem, že „peciválové“ jsou 100% mimo riziko, jelikož klíště můžete chytit i na trávníku svého domu. Klíště obecné je schopné vylézt až metr a půl vysoko a číhat na svého hostitele v typické poloze – s roztaženýma předníma nohama. Děje se tak z jednoduchého důvodu; na předních nohách má umístěn tzv. Hallerův orgán, jež je citlivý na teplo, oxid uhličitý a jiné chemické sloučeniny vylučované z pohybujícího se potenciálního hostitele. Pomocí tohoto senzoru ho snadněji lokalizuje. Měsíc, kdy klíšťata začínají být aktivní závisí na teplotě a vlhkosti konkrétního roku. Obecně je však potřeba být na pozoru od časného jara do pozdního podzimu. Doporučuje se proto nosit oblečení s dlouhým rukávem i nohavicemi a tkanina by měla být světlá, aby na ní bylo klíště snadno vidět. Použití repelentu je nadstavba, která sice klíště nezahubí, ale naruší mu čichové vnímání a takto ochromené klíště hůře zaznamená procházejícího hostitele. Podle studií se klíšťatům nejvíce daří v listnatých a smíšených lesích, ale i obyčejné městské parky a zahrady jsou vysoce rizikové.
Při vyndávání klíštětem neotáčejte, není to vývrtka
Přestože klíště na nás může sát až týden, pokud není nakažené, žádnou větší hrozbou pro nás není. Jak klíště správně vyndat je často diskutované téma. Staré babské povídačky, typu kroutit doleva či doprava nebo zakápnout místo olejem, vynechte. Pokud se pozorně podíváte na ústní aparát klíštěte pod lupou či mikroskopem, zjistíte, že háčky na hypostomu netvoří žádný závit, a proto je točení na jednu či na druhou stranu bezvýznamné. Doporučuje se uchopit vyčuhující tělíčko do pinzety a táhlým pohybem ho jednoduše vyndat. Na historicky používané usmrcení klíštěte rozmáčknutím mezi nehty také raději zapomeňte, jelikož tímto postupem z klíštěte vymáčknete potenciálně infekční materiál a můžete si ho zanést rovnou do drobných oděrek na prstech a nakazit se. Klíště pokud možno do rukou neberte vůbec a postižené místo ihned po vyndání vydezinfikujte.
U lymské boreliózy jde o čas
Nejčastějším nepřítelem, které je do nás klíště obecné schopné vpravit, je gram-negativní bakterie rodu Borrelia. Asi každý občan České republiky (ČR) již slyšel o onemocnění zvané lymská borelióza, jež tyto bakterie z komplexu Borrelia burgdorferi (B.) způsobují. Jedná se o komplex 11 druhů, z nichž B. afzelii, garinni a burgdorferi způsobují nejčastěji lidské nákazy. V Evropě bývá zaznamenáno okolo 65 000 případů lymské boreliózy ročně. Infikovanost klíšťat se v rámci ČR lokálně liší. V Jižních Čechách bylo např. z řádově 11 tisíc testovaných klíšťat 12 % pozitivních na DNA borelií. Patologie způsobena touto bakterií má neskutečně širokou škálu v závislosti na individuálním člověku. Vysoké procento lidí má protilátky specifické na borelie, ale nejsou si vědomi žádných příznaků. Je evidentní, že se s bakterií setkali, ale jejich imunitní systém si s tímto patogenem nejspíše hravě poradil. Pokud onemocnění propukne, má obvykle dvě fáze: akutní a chronickou. V akutní fázi, což je pár týdnů po sání klíštěte, se může (ale není to pravidlem) objevit typický kožní projev (tzv. erythema migrans). Jedná se o velký zarudlý flek s vybledlým středem, jež se tvoří v místě sání klíštěte. V akutní fázi může člověk pociťovat příznaky obyčejné chřipky, ale sérologické testy jsou v tuto dobu obvykle ještě negativní. V chronické fázi, která nastává asi po půl roce až několika letech, mohou být postiženy velké klouby (příznaky artritidy) či dokonce nervový systém (obrna hlavových nervů, záněty mozkomíšních plen a mozku). Borelie se vyskytují u nenasátého klíštěte v hemolymfě a do slinných žláz, odkud jsou přeneseny do hostitele, se dostávají až po cca 1−2 hodinách od zahájení sání. Proto, pokud je klíště infikované, ale vyndáme ho krátce po přisátí, je velká šance, že se bakterie do našeho těla nedostaly. Pokud nevíme, jak dlouho na nás už klíště saje a máme podezření na boreliózu, je druhým klíčovým okamžikem včasné potvrzení diagnózy a zaléčení penicilinem či antibiotiky z řady tetracyklinů.
Nevýletuješ? I tak se nech očkovat!
Na rozdíl od lymské boreliózy, existuje na klíšťovou encefalitidu účinné očkování. V rámci ČR se promořenost klíšťat ohniskově liší. Na celou ČR se udává 6,5 případů klíšťové encefalitidy na 100 000 obyvatel, ale v jižních Čechách je to už 23,3 případů na 100 000 obyvatel. Přenos viru sáním klíšťat je nejběžnější a na rozdíl od borelií jsou viry přenášeny do hostitele hned od začátku sání. V menší míře se virem můžeme nakazit i prostřednictvím nepasterizovaných mléčných produktů, vyrobených z mléka akutně infikovaných hospodářských zvířat (ovce, krávy, kozy). Opět můžeme očekávat silně individuální průběh onemocnění, od bezpříznakového, přes horečnaté projevy až k smrtelné encefalitidě.
(leš)
Zdroje:
Grubhoffer et al., 2005. Lyme borreliosis: insights into tick-/host-borrelia relations.
Rego et al., 2019. Counterattacking the tick bite: towards a rational design of anti-tick vaccine stargeting pathogen transmission.
Hönig et al., 2015. Ticks and tick-borne pathogens in South Bohemia (Czech Republic) - Spatial variability in Ixodes ricinus abundance, Borrelia burgdorferi and tick-borne encephalitis virus prevalence.
