Jak pandemie covidu-19 ovlivnila osoby trpící řídnutím kostí?

Vypuknutí pandemie covidu-19 si vyžádalo mnoho změn – pro zdravotníky i pro jejich pacienty. Mimo jiné bylo často nutné odložení péče o tzv. chronicky nemocné pacienty. Mezi ně se mohou řadit osoby s chorobami jako vysoký tlak, cukrovka, zvýšené hodnoty cholesterolu či řídnutí kostí. Tato onemocnění často probíhají bezpříznakově a projeví se až při náhlém zhoršení stavu. Právě proto si ovšem chronická onemocnění zaslouží pravidelnou péči.

Zrádné řídnutí kostí

Řídnutí kostí je chronické onemocnění, jehož výskyt stoupá společně s věkem. Může mít za následek jejich nadměrnou lomivost. Průběh choroby bývá často dlouho bezpříznakový a projeví se až náhle vzniklou zlomeninou, přičemž některé z nich mohou mít za následek i úmrtí (udává se, že např. v důsledku zlomeniny stehenní kosti ročně zemře přibližně 740 000 osob). Je proto vhodné, aby pacienti, kteří tímto onemocněním trpí, byli pravidelně sledováni a vhodně léčeni.

Omezené zdravotnictví v době koronavirové

V důsledku propuknutí pandemie byla mnohá zdravotnická zařízení nucena omezit své fungování – lékařské kapacity musely být směrovány k řešení průběhu i důsledků pandemie, zdravotníci byli často k dispozici pouze pro řešení akutních stavů, některá zdravotnická zařízení byla dokonce zcela mimo provoz. Mnohdy docházelo k tomu, že pravidelné kontroly byly nahrazovány pouze telefonickými konzultacemi, videokonzultacemi či jinou formou vzdálené komunikace.

Vedle omezeného fungování odborných ambulancí byla také často odkládána plánovaná vyšetření – v případě řídnutí kostí se jedná například o denzitometrické vyšetření (zobrazovací vyšetření využívající rentgenového záření, které je určeno k diagnostice řídnutí kostí či posouzení účinnosti jeho léčby). Vedle toho se pacienti sami ve strachu z nákazy mnohdy zdráhali navštívit lékaře.

Covid-19 a osteoporóza – jak by to nemělo vypadat?

Čím vším tedy covid-19 ovlivnil pacienty s řídnutím kostí?

• Nedostatkem pohybu: V prevenci řídnutí kostí je velmi důležitý pohyb. V důsledku epidemiologické situace však mnozí z nás raději zůstávali doma, aby se co nejvíce uchránili před nákazou.
• Odkládáním vyšetření i nedostatkem pomoci: Kvůli strachu z nákazy pacienti často odkládali plánované návštěvy lékaře či objednaná vyšetření. Někdy také měli tendenci banalizovat své obtíže – mohlo se tak například stát, že případná zlomenina byla diagnostikována až se zpožděním, protože se pacienti se zraněním nedostavili k lékaři. Senioři také často omezili kontakt s ostatními členy rodiny, kteří by jim za normálních podmínek mohli být nápomocní.
• Omezením zdravotnických zařízení: Zdravotníci byli často k dispozici pouze k ošetření akutních případů.
• Předepisováním receptů: Přestože existuje možnost elektronického předepisování receptů, mnozí senioři stále upřednostňují papírové recepty, na které jsou zvyklí. K zasílání receptů prostřednictvím SMS či e-mailu se staví spíše odmítavě. V souvislosti s předepisováním receptů může svou roli hrát také strach z návštěvy lékárny, kde opět hrozí riziko nákazy.

Všechno zlé je k něčemu dobré

Nastalá situace může mít i své světlé stránky. Pacienti si nyní více zvykli využívat elektronické předepisování receptů. Obecně také došlo k rozvoji takzvané telemedicíny – případy, které lze řešit na dálku, tak mohou být konzultovány pouze prostřednictvím videohovorů či telefonických konzultací. Tato možnost nabízí ve svém důsledku zefektivnění poskytovaných zdravotnických služeb.

(viv)

Zdroj:

https://www.osteoporosis.foundation/news/how-has-covid-19-affected-treatment-osteoporosis-20210209-1117