Infekce žloutenkou aneb Kdo by se měl mít na pozoru
Hepatitidy jsou skupinou nepříjemných virových onemocnění, která se v životě mohou dotknout každého z nás. Jsou však lidé, kterým hrozí v tomto směru nebezpečí ve zvýšené míře.
Infekčních hepatitid je celá řada. Při jejich označování písmeny abecedy se dostaneme od A až ke žloutence typu E. Každá z nich má jiný průběh, lišící se závažností i léčitelností. Rovněž přenos nákazy se u jednotlivých typů různí.
Komu a kdy hrozí nebezpečí
- Hepatitida A je obvykle přenášena v kolektivu, také se jí říká nemoc špinavých rukou. Typicky se objevuje ve školkách a školách. Kromě žáků jsou samozřejmě ohroženi i pedagogové a další zaměstnanci školy. Naštěstí proti hepatitidě A existuje očkování, kterým je vhodné chránit děti i dospělé.
- Potravinami nebo vodou se přenáší hepatitida E, zdrojem nákazy bývá zvěřina nebo zabijačkové maso. Ohroženi jsou tedy myslivci a také ti, kdo holdují těmto masovým pochoutkám.
- Hepatitidy B a C se přenášejí tělními tekutinami, zejména krví. Do styku s krví přicházejí velmi často zdravotníci. Ať už se jedná o lékaře, či sestru, je stěžejní klást vysoký důraz na prevenci jakéhokoliv poranění na pracovišti. Co se týče hepatitidy B, pokles jejího výskytu souvisí se zavedením povinného očkování. To se dále doporučuje všem, kdo přicházejí do styku s biologickým materiálem (zaměstnanci pohřebního ústavu, sociální pracovníci). Dostat se do styku s cizí krví mohou i policisté či dozorci vězeňských zařízení. Současně s hepatitidou B se může objevit i hepatitida D. Samostatně se nevyskytuje.
- Problém nastává u hepatitidy C, protože očkování neexistuje. Virus je bohužel odolný, takže přežívá dlouho v prostředí (například na potřísněných a nevysterilizovaných chirurgických nástrojích). Navíc se akutní nákaza často neprojeví a nemoc o sobě dá vědět až v chronickém stadiu. Prevence je zde nadevše. Zahrnuje dodržování hygienických předpisů ohledně nakládání s biologickým materiálem, používání ochranných pomůcek (rouška, rukavice, důkladné odsávání krve z rány při chirurgických zákrocích). Zdravotní personál by neměl zapomínat na to, že pacient jim svou diagnózu často nechce sdělit. Proto se opatrnost vyplácí ve všech případech.
