Ignorovat očkování a spoléhat pouze na umění lékařů znamená hazardovat se zdravím
Když zběžně listujeme sekcí „Vaše zkušenosti“ na těchto stránkách, snadno zjistíme, že na teoretické poučky a suché statistiky se v praktickém životě nesmíme příliš spoléhat.
Vždyť kdo by si na základě teoretického pravidla, že klíšťovka ohrožuje především starší ročníky nebo lidi často pobývající v přírodě, myslel, že se ho toto onemocnění netýká, může se snadno přesvědčit o opaku.
Svoje zdraví si musíme chránit sami
Svou těžkou zkušenost s klíšťovou encefalitidou v letošním roce podrobně popsala například paní Hana, učitelka na základní škole, dnes v plném invalidním důchodu. Z jejího vyprávění, které by se nebýt toho, že je skutečné, dalo číst jako napínavý thriller, upoutají pozornost především dvě věci:
- Nevšímavost lékařky, která až neuvěřitelným způsobem propásla možnost stanovit správnou diagnózu. Paní Hana mimo jiné píše: „Po deseti dnech užívání antibiotik mi bylo stále víc a více hůře, sotva jsem si došla na toaletu a to byl již nadlidský výkon. Dostavily se vysoké horečky, na které nezabíral ani Paralen, ani Brufen. Rodina několikrát telefonicky kontaktovala mou obvodovou lékařku, která jen doporučovala stále klid a hodně pít. Po doužívání antibiotik mě rodina doslova dovlekla opět k obvodní lékařce, která se na mne i tentokrát ani nepodívala a jen konstatovala, že to bude ta těžší forma škaredé chřipky a nasadila mi druhá, tentokrát prý mnohem silnější antibiotika. To byl takřka můj konec…“ I v dnešní době, kdy medicína disponuje skutečně obrovskými možnostmi a dokáže zachránit i takřka ztracené, závisí naše zdraví často na správném či chybném přístupu jediného člověka. Proto spíše než spoléhat na lékaře (i když jakkoli vzdělané a odborně zdatné) bychom se měli naučit převzít za své zdraví odpovědnost sami: v tomto konkrétním případě to znamená chránit předem očkováním sebe i svou rodinu.
- Vážnost trvalých následků onemocnění, se kterými se paní Hana potýká již osm let. Stejně jako mnozí další i paní Hana musela v důsledku klíšťové encefalitidy a jejích trvalých následků odejít do plného invalidního důchodu a často i zvládání běžných domácích prací pro ni představuje velký problém. V jejím příspěvku se můžeme například dočíst: „Připadám si stále jako paralyzovaná, zůstaly mi trvalé, velmi nepříjemné následky, se kterými se dle lékařů musím prostě naučit žít. Je to těžké, ale nevzdávám to. I když potíže s vyjadřováním mám stále, znovu hovořit jsem se naštěstí naučila, nesu si ale s sebou životem stále velké bolesti hlavy, závratě, nezměrnou únavu, schvácenost a vyčerpanost, nesoustředěnost, výpadky paměti, poruchu spaní, vadí mi hluk a světlo, těžko snáším citové nebo stresové situace…“
Také v některých dalších příspěvcích se můžeme dočíst o problémech, které zůstávají i potom, co akutní infekce odezní: kruté bolesti hlavy, problémy s řečí, závratě, dezorientace… Je velmi naivní si myslet, že klíšťová encefalitida není až tak vážné onemocnění, protože naprostá většina pacientů infekci přežije a vyléčí se. Ze zaznamenaných zkušeností čtenářů našich stránek je zřejmé, že „vyléčit se“ ani náhodou nemusí znamenat „být zdravý“.
(vek)
