Alergologické vyšetření – jak a kdo je provádí?
První vyšetření musí provést praktický lékař. Velmi důležitý je rozhovor s pacientem a správný rozbor obtíží. Lékař někdy pracuje jako detektiv, který odhaluje zločin. Klade dotazy týkající se všeho možného – rodiny, dětství, pracovního prostředí, koníčků, prodělaných chorob, podávaných léků.
Jak se pacient dozví, zda má alergii?
První vyšetření musí provést praktický lékař. Velmi důležitý je rozhovor s pacientem a správný rozbor obtíží. Lékař někdy pracuje jako detektiv, který odhaluje zločin. Klade dotazy týkající se všeho možného – rodiny, dětství, pracovního prostředí, koníčků, prodělaných chorob, podávaných léků. Postupně se soustředí na aktuální problém: Kdy nastal poprvé a kde? Jak často k tomu dochází? V jakém prostředí? Co pomáhá? Nesmí se také zapomenout zeptat, co si o tom myslí sám pacient (u dětí rodiče). Pacient má mnohdy pocit, že takové dotazy s jeho problémem nesouvisí. Zkušený lékař ale ví, jak a na co se ptát. Někdy i po několika málo stručných dotazech překvapenému pacientovi oznámí diagnózu. To je pravé umění medicíny.
Následuje vyšetření pacienta pohledem, poslechem, pohmatem, poklepem. Při podezření na alergii lékař věnuje pozornost stavu kůže, sliznic, spojivek, poslechovému nálezu na plicích. Pokud z rozboru situace vyplyne, že se jedná o alergii, je většinou pacient odeslán k odborníkovi – alergologovi. Ten provede speciální vyšetření – alergologické testy.
Kožní testy
Nejstaršími testy v alergologii jsou tzv. kožní testy. Alergen je vpraven do kůže vpichem buď jehlou (v takovém případě se jedná o tzv. „intradermální testy“), nebo speciálním kopíčkem („prick testy“ z angl. prick = bodnutí). Roztok alergenu je kápnut na vnitřní stranu předloktí. Skrz kapku je zabodnuto kopíčko. Malé množství roztoku se tak dostane do kůže. V kůži alergika jsou na buňkách navázané IgE protilátky, ty poznají svůj alergen a je spuštěna ona řetězová alergická reakce. V místě vpichu se do patnácti minut objeví pupenec jako od komára. Pokud pacient alergický není, reakce nenastane, kůže zůstane klidná.
Běžně se testuje 10–15 alergenů najednou. Vzdálenosti mezi vpichy musí být minimálně 3 mm, aby nedošlo k překrytí reakcí. Pozitivní jsou pupeny nad 3 mm v průměru u prick testů a nad 5 mm u intradermálních testů. Kožní testy se neprovádějí při horečnatém onemocnění, v těhotenství, po předchozí vážné reakci při testech, v sezoně vysokého výskytu alergenů, při kožním onemocnění. Většinou se neprovádějí také u velmi malých dětí (asi do dvou let věku), protože takoví pacienti se příliš bojí.
Před testy musí být vysazeny léky tlumící alergickou reakci, tedy antihistaminika a případně jiné léky potlačující imunitní reakce, například kortikoidy. Při testech může dojít i k závažné alergické reakci až k šoku. Mírnější nežádoucí reakcí je zarudnutí a otok v místě vpichu. Pracoviště provádějící testy musí být vybaveno na léčení anafylaktického šoku.
Protilátky v krvi
Další možností, jak prokázat alergii, je zjistit přítomnost IgE protilátek proti jednotlivým alergenům v krvi. Test provádí laboratoř. Z jednoho krevního odběru můžeme vyšetřit i 20 a více alergenů. Za pozitivní je považována každá hodnota nad normou pro danou laboratoř. Výhodou je, že laboratorní stanovení není ovlivněno podávanou léčbou ani sezonou a pro pacienta znamená pouze jeden vpich. Může být prováděno v kterémkoliv věku, nehrozí alergická reakce. Nevýhodou je vysoká cena.
S diagnózou pomalu
Pozitivní výsledek v testu (kožním nebo laboratorním) ale ještě neznamená automaticky alergické onemocnění. I zdravý jedinec může mít pozitivní IgE protilátky nebo prick testy. Nemocným se stává až v situaci, kdy má i projevy alergického onemocnění po kontaktu s daným alergenem.
Výsledky testů a diagnózu musí vždy uzavřít odborník po důkladném rozboru celé situace. Špatné hodnocení by mohlo vést i k poškození pacienta. Například přísná dieta u pacienta s pozitivními testy na potraviny může vést až k podvýživě. Ze stravy se musí vyloučit pouze to, co opravdu způsobuje potíže, nikoli všechno to, na co má pacient zvýšenou hladinu protilátek IgE v krvi.
Správné zhodnocení výsledků je nezbytným předpokladem další léčby, zejména pak specifické alergenové imunoterapie. Dříve se tato léčba nazývala také desenzibilizace. Opakované podávání malých množství přesně definovaného alergenu vede k tomu, že si organismus na něj jaksi přivykne a nereaguje alergicky. Ve skutečnosti je to pochopitelně mnohem složitější. Podrobněji princip imunoterapie vysvětluje článek se stejným názvem.
(van)
