Žlutá kůže může značit žloutenku. Ale kterou?
Všechny žloutenky z těch nejběžnějších, ať už jde o A, B, či C, mají společný průvodní znak – a tím je zežloutnutí. Jak dále lékaři odhalují konkrétního viníka onemocnění a co může pacienty čekat?
Pátrání po pachateli
Úloha lékaře je v lecčems podobná práci detektiva:
- Při prvním podezření na žloutenku odborník zpravidla položí řadu otázek souvisejících s příznaky choroby.
- Často se ptá na zažívací obtíže nebo na symptomy připomínající chřipku.
- Následně je třeba „prohledat místo činu“, na řadu tedy přichází ohmatání jater a kontrola zežloutlého bělma.
- Pak už se pečlivě zapátrá po stopách onemocnění v krvi a pachatel je na světě.
Útěky jaterních enzymů
Jaterní buňky jsou vlastně takovými neuvěřitelně výkonnými malými továrnami, které jsou díky enzymům vybaveny k tvorbě nových látek, k jejich odbourávání a zneškodňování. Za normálních okolností tyto enzymy neopouští jaterní buňku. Pokud však dojde k jejímu poškození, mohou enzymy uniknout do krve. Biochemické testy pak určí, jaké množství uniklo a podle toho se usuzuje na míru jaterního poškození.
Testy na protilátky
Náš imunitní systém je tak propracovaný, že na každý virus reaguje specifickými protilátkami. Některé typy těchto protilátek navíc tělu zajišťují budoucí imunitu v případě žloutenky A a B. Lékaři testují krev na protilátky specifické pro žloutenku A či B a podle jejich přítomnosti pak jednoduše určí, o jaký typ hepatitidy se jedná. U „céčka“ je princip podobný. Není tedy třeba se bát, že by lékaři neodhalili, o kterou žloutenku se ve vašem konkrétním případě jedná.
(dak)
Zdroj: hepatitis.about.com
