Za přejídání dětí může postižení jménem Prader-Williho syndrom

Představte si chlapečka, který už jako maličký kojenec vypadá poněkud zvláštně. Má problémy se sáním mateřského mléka a často musí být krmen sondou. Jeho svaly mají snížené napětí, jeho pláč je tichý a slabý.

Tento chlapeček totiž trpí tzv. Prader-Williho syndromem. Ten se mimo jiné vyznačuje zpomalením ve vývoji – dítě se naučí sedět i stát později než ostatní. V souvislosti s nedostatkem růstového hormonu je chlapec i menší než ostatní děti. A nemá již zmíněnou chuť k jídlu. Mezi 1. a 6. rokem života ovšem začne chlapeček velmi dobře jíst a následně také rychle přibývat na váze. Tato změna ale nebude jen tak. To, co mohou rodiče v počátcích označit jako „zlepšení chuti k jídlu“, se posléze změní doslova ve žravost.

Noci bez dechu

Prader-Williho syndrom je geneticky podmíněné onemocnění postihující jedno z 10 000–16 000 živě narozených dětí. Je to onemocnění, které ovlivňuje celý pacientův život. K příznakům vznikajícím již v dětském věku později přistupují další. V důsledku obezity trpí často pacienti takzvanou spánkovou apnoí, při které postižený člověk až stokrát za noc na pár sekund přestane dýchat. Spánková apnoe sama o sobě znamená další komplikace, a dokonce potenciálně ohrožuje život pacienta.

Nevychované dítě? Nemocné!

Poměrně často se u pacientů vyskytuje mírná mentální retardace. Přidávají se i nejrůznější poruchy chování, které okolí dítěte často jen obtížně zvládá. Dalším úskalím ve vývoji je zpožděný sestup varlat do šourku u chlapců a opožděná menstruace u děvčat. Dalším příznakem může být například skolióza, tedy vybočení páteře do strany.

Od přejídání k cukrovce

Hlavním problémem u Prader-Williho syndromu je ovšem obezita a její doprovodné komplikace. Již zmíněná spánková apnoe, brzká ateroskleróza a následná onemocnění srdce a cév, ortopedické vady a cukrovka II. typu – to vše vzniká druhotně v důsledku obezity. Tyto problémy jsou také nejčastější příčinou úmrtí pacientů.

Místo bonbonů zelenina

U pacientů s Prader-Williho syndromem je základní snahou lékařů ovlivnění obezity. To znamená více pohybu a méně jídla. Tedy alespoň toho nezdravého. Pomoci mohou i psychologové. Pokud dítě trpí poruchami spánku nebo problémy s páteří, lékař může doporučit chirurgický zákrok.

Růstový hormon v roli pomocníka

Bohužel v současné době neexistuje látka, která by efektivně ovlivnila nadměrnou chuť k jídlu u těchto pacientů. Z léků se však často používá růstový hormon, který příznivě ovlivňuje vývoj kostí a stimuluje růst svalů a orgánů. Ovlivněním růstu a vývoje dětí pak dochází i k jejich psychické pohodě.

(tek)

Zdroj: Ann Scheimann, Jul 27, 2009, Medscape