Umírat na AIDS je dnes již zbytečné

Je těžké vysvětlit problém HIV lidem, kteří žijí mimo zasažené oblasti. Nevidí v médiích dramatické záběry na hromadně umírající lidi, jako ve válkách nebo při přírodních katastrofách. Lidé nakažení virem HIV umírají pomalu a jejich smrt nezpůsobí mnoho hluku. A přitom umírat na AIDS je dnes už zbytečné…

Je těžké vysvětlit problém HIV lidem, kteří žijí mimo zasažené oblasti. Nevidí v médiích dramatické záběry na hromadně umírající lidi, jako ve válkách nebo při přírodních katastrofách. Lidé nakažení virem HIV umírají pomalu a jejich smrt nezpůsobí mnoho hluku. A přitom umírat na AIDS je dnes už zbytečné…

Člověk nakažený virem HIV musí brát léky každý den, až do konce života. Teoreticky by je měl dostat každý zdarma, ale ve skutečnosti představuje léčba mnoho skrytých vydání – pacient si musí vyzvedávat svou dávku léků na klinice, zaplatit vyšetření, laboratorní testy, léky na oportunní nemoci způsobené ztrátou imunity... Mnoho lidí si taková vydání nemůže dovolit, a proto nakonec svou léčbu přeruší, i když vědí, že to pro ně znamená jistou smrt.

Lékaři bez hranic se snižováním skrytých výdajů na minimum ve svých projektech snaží pacientům pomoci, aby v léčbě vytrvali. V Mosambiku zavedli skupinový program, v němž se pacienti ve vyzvedávání léků střídají. V Demokratické republice Kongo si HIV pozitivní lidé založili asociaci, skrze kterou dostávají své léky. Zároveň mají možnost diskutovat o svých problémech a potřebách.

Klíčovým problémem je nevědomost. Mnoho lidí netuší, že jsou HIV pozitivní, o nákaze se dozvědí teprve, když vážně onemocní. V tu chvíli už je většinou na začátek léčby pozdě. Zároveň ten, kdo o své nákaze neví, necítí potřebu chránit před ní své okolí. Narůstá riziko nákazy dalších osob.

Někteří lidé se nechtějí nebo nemohou nechat na HIV testovat. Důvody k tomu bývají různé, například strach z výsledků nebo z negativníreakce ostatních, blízkých, rodiny, sousedů a někdy i zdravotnického personálu…

Svoje nepříjemné pocity z absolvování testu na HIV popisuje i Petra Thompson, farmaceutka Lékařů bez hranic, která se nechala preventivně testovat během své mise v projektu na léčbu HIV/AIDS v Mosambiku.

„Jdu si dnes vyzkoušet test na HIV do zdravotního centra, které Lékaři bez hranic v Mosambiku podporují. Pracovnice se mě nechce ujmout. Jsem bílá a nikoho takového před něčím, co může změnit člověku život tak razantním způsobem, nepoučovala. Je mi divně. Nemusím mít obavu, ale přesto je těch 10 minut čekání na výsledek velmi nepříjemných. Už chápu, proč je takový problém jít dobrovolně na test..."

Další z úskalí testování představuje nedostatečná vybavenost zdravotnických zařízení testovacími sadami. Lékaři bez hranic považují tento nedostatek za klíčový a snaží se usnadňovat přístup k testům. Podle Petry Thompson je nutné, aby lidé o své seropozitivitě věděli co nejdříve, dříve než se nemoc plně rozvine a než virus zcela oslabí imunitní systém. Při včasném zahájení léčby navíc paradoxně klesají finanční nároky na léčbu. Včasnou léčbou lze zároveň redukovat riziko přenosu viru na další osoby až o 96 %.

Členové týmu Lékařů bez hranic v Lesothu využívají vyšetření krevního tlaku a glukózy aby nalákali pacienty, aby přišli na testování na HIV během národního Světového dne boje proti AIDS 2012, Maseru, Lesotho, 2012. ©MSF/Marleen Dermaut

V mnoha zemích rozvojového světa se lidé nakažení HIV potýkají s nedostatkem životně potřebných antiretrovirálních léků. Nedostatek finančních prostředků, korupce nebo špatné zásobování mohou mít fatální důsledky. Petra Thompson poznala tuto situaci velmi dobře. Během své mise spolupracovala s mosambickým ministerstvem zdravotnictví, školila místní personál a pomáhala nastavit pravidla pro správnou správu lékových zásob, aby k výpadkům pokud možno nedocházelo.

„První důležitou věcí, kterou jsem v Mosambiku udělala, byla výpověď manažerovi skladu. Byl na místě už deset let a jeho práci provázely neustálé problémy se ztrácením velkého množství léků. Pak už byla spolupráce s místními mnohem lepší. Mezi místními lékaři si člověk musí vybudovat jistou míru důvěry a s pokorou přijít a ukázat, že něco umí a že je nechce ohrozit. Setkala jsem se pak s velkými požadavky na lékové informace, co se týká interakcí a možností náhrad a úprav dávkování.“ popisuje Petra Thompson svoje zkušenosti.

V několika svých projektech se Lékaři bez hranic zaměřují na prevenci přenosu viru HIV z matky na dítě. Každý den se nakazí okolo 900 dětí během těhotenství, porodu a kojení. U neléčených dětí se virus rozvíjí mnohem rychleji než u dospělých. Většina nakažených dětí umírá do jednoho roku věku.

Lékaři bez hranic léčí pacienty s HIV s antiretrovirální (ARV) léky v místní nemocnici v nigerijském Lagosu. Kromě léčby, program nabízí dobrovolné poradenství a testování, podporu pacientů v dodržování léčby, léčbu oportunních infekcí, stejně jako sociální a psychologickou podporu, jejíž součástí je také prevence. Lékaři bez hranic jsou přesvědčeni, že program by mohl být vzorem pro více léčebných programů. Organizace aktivně prosazuje používání levnějších, generických ARV léků s cílem pomoci rozšířit léčbu v zemi. ©David Levene

Antiretrovirální léčbou těhotných a kojících žen je možné snížit riziko přenosu na dítě na 2 %. Bohužel jen 60 % těhotných žen má přístup k diagnostice a léčbě.

V dalším úspěšném boji s HIV budou hrát klíčovou roli finance. „Podařilo se sice snížit počet nových infekcí, ale potřebujeme pokračovat ve financování projektů, protože jsme ještě zdaleka nevyhráli. Potřebujeme nepromarnit úspěchy a výsledky, kterých jsme již dosáhli. Například v subsaharské Africe sice klesá počet nových infekcí, ale naopak v některých vyspělejších zemích, mj. v Austrálii, Rusku, východoevropských zemích, tato incidence narůstá,“ shrnuje situaci Clara Van Gulik, dětská lékařka žijící v Praze.