Rakovina prostaty: řešení počátečního stadia má více podob

Stejně jako u jiných nádorových onemocnění platí, že čím dříve rakovinu objevíme, tím lépe. O tom, jakou léčbu je možné a vhodné nasadit, rozhoduje více okolností. Volba terapie závisí mimo jiné na:

• stadiu rakoviny,
• jiných zdravotních problémech (diabetes, potíže se srdcem apod.),
• přání nemocného,
• věku,
• faktu, zda již nějaké operace prostaty byly a jak dopadly.

Nezastupitelnou úlohu při zjišťování tohoto problému má stále tzv. vyšetření per rectum. Při něm lékař kontroluje prostatu pohmatem v rukavici přes stěnu konečníku. Prohlídka je zcela bezbolestná. Nepoddávejte se proto zbytečným předsudkům a včas o ni požádejte. 

Od sledování po operaci 

Lékaři spolu s pacientem mohou vybírat z následujících řešení:

1. Aktivní pozorování. Odborníci při pravidelných prohlídkách velmi pečlivě sledují, zda se nádor v prostatě zvětšuje nebo jinak mění. Léčba zatím není zahájena, čímž se vyhnete jejím vedlejším efektům. Nevýhodou tohoto přístupu je, že nádor může volně růst a případně se šířit do okolních tkání.
2. Chirurgická léčba. Odstranění prostaty se nazývá prostatektomie. Chirurg buď provede jeden dlouhý řez v břišní stěně, nebo operuje laparoskopicky (pomocí několika menších řezů). Další varianta může být provedena řezem mezi šourkem a řitním otvorem. Zhoubné bujení tak bývá fyzicky odstraněno, ovšem mohou se objevit komplikace v podobě krvácení, infekce, potíží s udržením moči či problémů s erekcí (bezprostředně po zákroku, po 1 až 2 letech od operace je možné zlepšení). 
3. Radioterapie. Existují dva typy. Při ozařování z vnějšího zdroje (teleterapie) jsou paprsky záření zaměřeny na ložisko nádoru. Proces se obejde bez pobytu v nemocnici a anestezie, problémy s kontrolou močení bývají menší. Objevit se může únava, časté nucení na močení, poškození konečníku, potíže s erekcí (většinou s odstupem 3 až 5 let po léčbě). V případě ozařování na krátkou vzdálenost (brachyterapie) je buď radioaktivní materiál (menší než zrnko rýže) lékařem umístěn do prostaty a tam ponechán, nebo je zdroj záření zaveden pouze na několik minut. Zákrok je opět bez hospitalizace, poškození okolních tkání (např. konečníku) je menší než při vnějším ozařování. Pacienta můžou následně potrápit časté nucení na močení nebo potíže s erekcí (podobné jako po chirurgickém zákroku). Oba typy ozařování mohou být využity společně. 
4. Hormonální terapie. Při ní se snižuje tvorba nebo se blokuje účinek testosteronu, který podporuje nádorové buňky v růstu. Léčba může být využita, i pokud trpíte jiným závažným onemocněním. K nevýhodám patří problémy s erekcí, návaly horka, osteoporóza (řídnutí kostí).

Nové vychytávky

K tradiční chirurgické a ozařovací léčbě přibyly v posledních letech moderní metody, které se snaží potlačit vedlejší účinky klasické léčby. Patří sem:

• radiační terapie s modulovanou intenzitou (IMRT) – umožňuje lépe zaměřit nádor a zmenšit nežádoucí poškození okolních tkání;
• protonová léčba – k ozařování je využit proud protonů, což opět vede k poklesu poničení tkání;
• kryochirurgie – prostata není odstraněna z těla, ale rakovinné buňky jsou zničeny díky tekutému dusíku dopravenému k nádoru pomocí jehly.

(marz)

Zdroj: http://www.cancer.gov/publications/patient-education/prostate-cancer-treatment-choices.pdf