Oko

Zdravcentra.cz 4.5.2008

Lidské oko je párový orgán. Díky tomu, že máme oči vedle sebe, jsme schopni vnímat okolí prostorově. Oko má přibližně kulovitý tvar, o průměru 2,5 x 1,5 cm. Oční koule je v podstatě dutá. Její stěnu tvoří tři vrstvy, zevní bělima, střední cévnatka a vnitřní sítnice.

Bez zraku si většina lidí asi nedokáže představit život. Vždyť také oči jsou naším nejdůležitějším smyslovým orgánem.

Říká se...

„Okno do duše i filmová kamera.“

v minulosti

Už v 15. století před naším letopočtem se lékaři zabývali terapií očních nemocí. Používaly se např. masti s medem, sádlem a bylinnou směsí. První popis stavby oka se datuje do 2. století našeho letopočtu a pochází od významného lékaře Galéna. Podle arabského lékaře Avicenny (11. století našeho letopočtu) je oko jako zrcadlo a objekty, které vidíme, se v něm odrážejí. #IMG#

Jak to viděl Jessenius

Lidské oko je párový orgán. Díky posazení očí vedle sebe,jsme schopni vnímat prostorově. Oko má přibližně kulovitý tvar, o průměru 2,5 x 1,5 cm. Oční koule je v podstatě dutá. Její stěnu tvoří tři vrstvy, zevní bělima, střední cévnatka a vnitřní sítnice. Bělima je pevný neprůhledný vazivový obal oka. Nad duhovkou a čočkou přechází v průhlednou rohovku. Cévnatka zajišťuje výživu oka. Na přechodu bělimy a rohovky pokračuje dál jako řasnaté tělísko. Od řasnatého tělíska odstupuje duhovka, kruhový sval s otvorem uprostřed, neboli zornicí. Pod duhovkou je na vláknech řasnatého tělíska zavěšená čočka. Mezi rohovkou a duhovkou se nachází přední oční komora, mezi duhovkou a čočkou je zadní komora, dutiny vyplněné komorovou vodu vznikající z krevní plazmy. Za čočkou je nitrooční prostor vyplněn rosolovitým sklivcem, který tvoří jakousi kostru oka. Vnitřní část oční koule vystýlá sítnice, z níž vystupuje zrakový nerv.

Pod lupou

V bělimě a rohovce byste viděli síť vazivových vláken. Duhovka je tvořená snopečky svalových vláken prostoupených pigmentem. Čočka se skládá z průhledné rosolovité hmoty obalené vazivovým pouzdrem. Cévnatka je utkaná z husté spleti drobných cév. Obsahuje také buňky s hnědým pigmentem, který brání rozptylu paprsků světla v oku. Sítnice se skládá z několika vrstev buněk. Vrstva přiléhající na cévnatku je tvořená pigmentovými buňkami, které izolují jednotlivé tyčinky a čípky, což jsou vlastní světločivné buňky. Další vrstvy sítnice představují dva typy nervových buněk a buňky podpůrné. Zrakový nerv je tvořen svazky nervových vláken.

Srovnávací anatomie

Naše oči jsou v živočišné říši téměř nejdokonalejší. Ryby nemají víčka ani slznou žlázu a jsou krátkozraké. U některých druhů hmyzu jsou oči složené, kuželovitého tvaru. Jejich povrch je tvořen šestiúhelníkovými ploškami, přičemž každá ploška je zároveň rohovkou i čočkou.

Anatomie

Oční koule je uložena v měkkém tukovém polštáři, který vystýlá kostěnou očnici. Vnitřní plocha víčka je pokryta spojivkou, která plynule přechází na oční kouli. Funkcí víček je ochrana před úrazem, čištění povrchu oka a regulace světla dopadajícího na oko. Povrch oka je svlažován a omýván slzami, které se tvoří v slzné žláze v horním víčku a odtékají slznými kanálky ve víčkách u kořene nosu. Pohyby oka zajišťuje šest okohybných svalů. Ze zadního pólu oka vybíhá otvorem v očnici přímo do mozku zrakový nerv, nervus opticus.

Funkce

Oko, orgán zraku, patří mezi smyslové orgány. Přináší až tři čtvrtiny ze všech našich vjemů. Umožňuje nám vnímat okolní svět pomocí světla, které se od něho odráží. Světlo je elektromagnetické vlnění. Světelné paprsky jsou směřovány na sítnici soustavou optických ploch. Množství procházejícího světla je upravováno činností duhovky, která mění průsvit zornice. Na sítnici je elektromagnetický světelný signál zpracován činností tyčinek a čípků. Tyčinky a čípky obsahují pigment rhodopsin (pro jeho funkci je nezbytný vitamín A doplňující se do sítnice z cévnatky), který se po dopadu světla chemicky mění, což generuje elektrický signál. Ten je očním nervem veden do mozku, kde se skládá výsledný obraz viděného. Tyčinky dokážou reagovat na dopad jediného fotonu (základní jednotka světla). Díky nim vidíme potmě a za šera. Čípky slouží k vnímání barev, ale ke své činnosti potřebují více světla.

Když nefunguje...

Všechny části oka včetně zrakového nervu mohou být postiženy zánětem, nádory jsou velmi vzácné. Čočka i sklivec se mohou zakalit, sítnice se může odchlípit nebo při zvýšeném nitroočním tlaku dojde ke zhoršení jejího prokrvení včetně poruchy prokrvení zrakového nervu. Poruchy okohybných svalů přicházejí buď při úrazech nebo obrnách jejich nervů. Změny v optické mohutnosti oka nebo samotné čočky způsobují nepřesný dopad světelných paprsků na sítnici, krátkozrakost nebo dalekozrakost.

Jak to poznám?

Záněty oka se projeví nejčastěji bolestí, zarudnutím oka a světloplachostí, někdy i hnisavým výtokem z oka. Zákal čočky (katarakta, šedý zákal) způsobuje rozmazané vidění jakoby „přes šedý závoj“. Odchlípení sítnice se projeví výpadky v zorném poli, konečným důsledkem postižení zrakového nervu je slepota. Glaukom, zelený zákal, je způsoben postupným odumřením zrakového nervu, buď kvůli vysokému nitroočnímu tlaku, nebo ze zhoršeného prokrvení. Při obrně okohybných svalů často vzniká dvojité vidění.