Kůže

Kůže je největší lidský orgán, který má řadu důležitých úkolů.

Říká se...

„Člověk – nahá opice.“

V minulosti

Kožní choroby trápily lidstvo odjakživa. První dochované písemné zmínky o kožních nemocech pocházejí z období starověkého Egypta. V Egyptském papyru je popisováno onemocnění leprou. Francouzský chirurg Guy de Chauliac žijící ve 14. století popsal červené skvrny na obličeji a zduřelý nos, nemoc známou jako růžovka. Mnoho projevů kožních nemocí je popsáno také v díle anglického dramatika Williama Shakespeara. #IMG#

Jak to viděl Jessenius

Lidská kůže je víceméně hladkého povrchu. U bělochů má narůžovělou barvu. V tělních otvorech přechází ve sliznice. Tloušťka kůže je na různých místech rozdílná. Tam, kde dochází k velkému tlaku (plosky nohou) je silnější, naopak např. v okolí pohlavních orgánů je velmi jemná a tenká.

Pod lupou

Kůže se skládá ze tří vrstev: pokožky, škáry a podkožního vaziva. Pokožka (epidermis) je tvořena několika vrstvami plochých buněk (keratocytů). Nejsvrchnější vrstva buněk odumírá, rohovatí a olupuje se. Ve spodních vrstvách pokožky se nacházejí buňky obsahující kožní barvivo (pigment) melanin, tzv. melanocyty. Třetím typem buněk pokožky jsou Langhansovy buňky, součást imunitního systému. Škáru tvoří především vazivové buňky, elastická vlákna a tukové buňky. Ve škáře probíhají cévy a nervy, jsou tu ukotveny chlupy a vlasy a nacházejí se tu speciální kožní tělíska - čidla pro hmat, teplo a bolest. V podobě klubíček a váčků jsou tu i mazové a potní žlázy. Podkožní vazivo je tvořeno vazivovými snopečky a tukem.

Srovnávací anatomie

Jednobuněčné organismy mají na svém povrchu pouze cytoplazmatickou membránu. Pokožku mají až bezobratlí (červi), která může být na povrchu potažena vrstvou vosku, tzv. kutikulou. Hmyz mívá pokožku zpevněnou chitinem, který vyztužuje a chrání jeho tělo. Měkkýši již mají pod pokožkou škáru. Pokožka obojživelníků je velmi tenká, obsahuje mízní vaky a hlenové žlázy. Ryby mají povrch těla pokrytý šupinami vyrůstajícími ze škáry i pokožky. Pokožka plazů je velmi silná a suchá a u plazů ani ptáků neobsahuje žlázy.

Anatomie

Kůže tvoří ochranný obal pro celé tělo. Plocha kůže je jeden až dva m², představuje až 12 % hmotnosti těla (tj. u 70 kg člověka je to přes 8 kg). Téměř celý povrch kůže je pokryt chlupy a chloupky, na hlavě vlasy. Chlupy nerostou jen na dlaních, chodidlech a rtech.

Funkce

Kůže mě několik důležitých funkcí. Chrání tělo před mechanickými i chemickými vlivy prostředí, je nepropustná pro vodu a částečně propustná pro tuky. Neporušená kůže je neprostupnou bariérou pro choroboplodné zárodky. Pigment melanin chrání před slunečním zářením. Smyslová tělíska v kůži nám umožňují vnímat teplo, chlad, povrch okolí i bolest. Kůže pomáhá udržovat stálou tělesnou teplotu. Jelikož je bohatě cévně zásobena, slouží i jako důležitá zásobárna krve. Podkožní vazivo izoluje tělní orgány a chrání je před nárazy. Je zde také uložen tuk, kde se skladují vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K). Mazovými a potními žlázami vylučuje kůže ochranný maz a pot.

Když nefunguje

Kůže je i za normálních okolností bohatě osídlena mikroorganismy. Někdy se jim podaří proniknout pod kůži a vzniká místní infekce. Podobně napadají kůži různí parazité (veš, zákožka svrabová..). Porucha vyprazdňování mazových žláz vede často k jejich ucpávání a druhotné infekci. Při poruše rohovění se neodlupují zrohovatělé buňky, kůže šupinatí a rudne. Při poruše prokrvení kůže nebo zhoršením hojení vznikají různé vředy. I kůži postihuje zhoubné bujení. Pokud dojde např. při popálení k výraznému porušení kožního povrchu, otevře se široká cesta pro vstup bakterií a dalších škodlivin do organismu. Také se ztrácí velké množství tekutin. Poškození kůže také bývá projevem onemocnění vnitřních orgánů.

Jak to poznám

Výrazem poškození kůže jsou různé vyrážky, pupínky, flíčky, šupinatění kůže či puchýře. Často, zejména při ekzému a parazitárních onemocněních, provází onemocnění kůže úporné svědění. Velmi nápadnou známkou poškození kůže jsou různé vředy. Z kožních nádorů je nejzávažnější melanom, zhoubný nádor vycházející z melanocytů. Vypadá jako různě veliké (třeba 1 milimetr!), nepravidelně pigmentované, často černé, vyvýšené a někdy krvácející a olupující se znaménko.

Namazal se ...

Pacient s ohavným ekzémem dostal kafrovou mast, aby se před spaním a po ránu celý natřel. Ne že by ho kafr vyléčil, ale měl se aspoň přestat pořád drbat. A taky měl užívat vitamínový sirup - kdyby ten ekzém byl třeba z avitaminózy. (Doktor to předepsal ze zoufalství, protože ho nic kloudného nenapadlo). Za dva týdny přišel pacient báječně vyhojený a ptal se, zda už může tu léčbu přerušit - že ta mentolová pomazánka mu i docela chutná, ale od té vodičky je pořád hrozně ulepený.

(MeDitorial.cz)