Když zápas s céčkem neutichá
Už jste slyšeli o "strašáku" jménem žloutenka C? Neexistuje proti ní žádné očkování na rozdíl od žloutenek typu A a B.
V ohrožení
V průběhu léčby "céčka" se několikrát měří pacientova odpověď na terapii. To, co se konkrétně zjišťuje, je přítomnost genetického materiálu z viru. Léčba je účinná jen tehdy, pokud stop po viru ubývá. Ovšem ani pacienti, u kterých nejsou žádné známky viru na konci léčby, nemají ještě vyhráno. Odhaduje se, že až u 30 % vyléčených je třeba se žloutenkou bojovat nanovo.
Proč se vrací?
Dlouho se nevědělo, čím to je, že se někomu tato žloutenka po prodělání vrátí a jinému ne. V roce 2010 francouzští výzkumníci konečně dokázali na tuto otázku částečně odpovědět. Díky nim dnes víme, že ve větším riziku jsou pacienti, kteří:
- mají genotyp 1
- trpí rozsáhlou jaterní steatózou
- dostávali redukované dávky pegylovaného interferonu
- jsou obézní
- u žen, jsou v období menopauzy
Díky těmto zjištěním mají lékaři v rukou nové možnosti, jak postupovat při léčbě konkrétních pacientů. Mohou například zvyšovat dávky léku či upravovat antivirovou léčbu obézním pacientům. Zda máte genotyp 1, se dozvíte od svého ošetřující lékaře. S genotypem se člověk rodí a typ 1 je obecně u všech žloutenek dosti tvrdohlavý. Rozsáhlá jaterní steatóza je zase často způsobená zvýšeným obsahem tuků a cukrů ve stravě a lze ji do určité míry předejít změnou jídelníčku a omezením alkoholu.
Onemocnění žloutenkou c může být během na dlouhou trať. Důležité je nenechat nic náhodě, být dobře informovaný a především neztrácet naději.
(dak)
Zdroj: www.hepatitis-central.com
