Epilepsie

Epileptický záchvat může dostat každý z nás a to kdykoliv v průběhu života. Možná by Vás zaskočilo, kolik lidí tento problém postihne - až jednoho člověka ze sta. V Evropě je zhruba 6 milionů epileptiků. Epilepsie je pro většinu laické veřejnosti stále něčím tajemným. Přitom se jedná o nemoc jako každou jinou - třeba vysoký tlak nebo zánět kloubů.

#IMG#

Jak epilepsie vypadá?

Lidé si často myslí, že epileptický záchvat znamená záchvat bezvědomí s křečemi. Ale není to docela pravda, protože to je jen jeden typ. Epileptických záchvatů je mnoho druhů, mohou se projevit například poruchou chování nebo záškuby na polovině těla, což nemusíte vůbec postřehnout. Záchvaty se mohou se mohou objevit jen jedenkrát v životě, ale vyskytovat se častěji (nepravidelně), pak se již obvykle jedná o onemocnění epilepsií.

Epileptik je dnes většinou, z velké části díky pokroku medicíny, schopen naprosto plnohodnotného života. Chodit do práce, sportovat a dokonce i řídit auto. V dalších dílech by Vám mělo toto krátké pojednání alespoň trochu problematiku epilepsie přiblížit a nastínit, jak se zachovat v určitých situacích, které by Vás mohly jako neinformované pěkně zaskočit.

A nakonec, pokud náhodou touto nemocí trpíte Vy sami, odpovíme Vám na některé otázky a poradíme, čeho se vyvarovat a s čím si starosti naopak nedělat.

Co je vlastně epilepsie (padoucnice) a co epileptický záchvat?

Epilepsie je stará jako lidstvo samo. Trpěli jí mnohé známé osobnosti jako například římský Cézar nebo ruský spisovatel Dostojevskij. Epilepsii provázely a provázejí mnohé mýty a pověry, dokonce i dnes. Epilepsie je onemocnění, které znamená, že jistí lidé mají tendenci trpět opakovanými záchvaty, jejichž původ je v mozku.

Epileptický záchvat je jen jejím příznakem - příznakem záchvatové, přechodné poruchy funkce mozku, vyvolané abnormálním elektrickým výbojem skupiny nervových buněk. Buňky mohou být postiženy například: Dlouhodoběji nějakým chorobným procesem (zánětem, vrozenou poruchou nebo nádorem). Přechodně poškozeny a podrážděny, např. nízkou hladinou cukru v krvi (obvykle u lidí léčených s cukrovkou), poruchou rovnováhy minerálů ve Vaší krvi nebo přechodnou nedokrevností spojenou s nedostatkem kyslíku (u cévní mozkové příhody), pak se sice jedná o epileptické záchvaty, nikoliv však o onemocnění epilepsií. Epilepsie je onemocnění, zatímco epileptický záchvat příznak.

Proč k epilepsii dochází a také něco k lidskému mozku

Lidský mozek je nesmírně složitá struktura. Je to vlastně nejsložitější známá struktura vůbec. Obsahuje nervové buňky a jejich vlákna. Počet nervových buněk je obrovský, přirovnává se k počtu hvězd ve vesmíru. A jednotlivé buňky jsou mezi sebou složitě propojeny a pospojovány do různých systémů, což nám umožňuje existovat, hýbat se, sledovat televizi, učit se nebo si povídat s kamarády. Dokážeme řídit auto, hrát na klavír nebo se učit anglická slovíčka.

Přenos vzruchu nervovými buňkami

Základním stavebním kamenem nervového systému, tedy i mozku je nervová buňka nazývaná neuron, která je pospojována vlákny s dalšími nervovými buňkami a předává jim informace. Jak? Elektricky a chemicky. Vláknem nervové buňky se šíří nepatrný elektrický proud, který vyvolá na konci vlákna uvolnění chemické látky, která podráždí vlákno druhé nervové buňky a vyvolá vznik drobného elektrického proudu, který se dále šíří.

Povrch velkého mozku je pokryt šedou hmotou, mozkovou kůrou , která obsahuje skupinky nervových buněk, zatímco uvnitř mozku je převážně hmota bílá, která obsahuje vlákna umožňující spojení mezi různými částmi mozku. Již od 30-tých let minulého století jsme schopni snímat z lebky člověka elektrickou aktivitu nervových buněk povrchu mozku, právě těch, které jsou zodpovědné za vznik epileptických záchvatů. Toto snímání se nazývá elektroencefalografie a ještě se o něm dále zmíníme v kapitole o diagnóze epilepsie.

Struktura lidského mozku

Tak a když jsme probrali přenos informace v mozku, bude ještě nutné probrat k čemu která část mozku slouží. Koncový mozek se skládá ze 2 polokoulí a každá z nich obsahuje 4 laloky (čelní, temenní, týlní, spánkový), každý z těchto laloků má „na starosti“ určitou funkci:

• čelní lalok zodpovídá za řeč, myšlení a pohyb končetinami
• spánkový lalok za sluch, paměť, rozumění řeči
• temenní lalok za vnímání dotyků a orientaci v prostoru a konečně
• týlní lalok za zrakové vnímání a poznávání předmětů.

Je to samozřejmě velmi zjednodušené, ale pro naše potřeby dostačující.

Dobré by bylo ještě poznamenat:

• levá část mozku čili levá hemisféra má na starosti pravou polovinu těla
• pravá část mozku čili pravá hemisféra kontroluje levou polovinu těla

Příklad: dojde-li k elektrickému podráždění zadní části čelního laloku vlevo, dojde k záškubům na levostranných končetinách nebo obličeji.

Psychické funkce jsou taktéž rozděleny. V levé části mozku, která je nejčastěji dominantní (většina lidí jsou praváci) má na starosti řeč, čtení, počítání. Ta nedominantní řídí zase mimiku, poznávání, orientaci v prostoru atd.

Zjednodušeně lze též říci, že podle toho, ve které části mozku se abnormální elektrická aktivita objeví, podle toho mohou vznikat dané příznaky. V oblasti týlního laloku se mohou před záchvatem anebo v průběhu záchvatu objevovat záblesky nebo jiné zrakové vjemy, v oblasti temenního laloku pocity brnění, v oblasti čelního laloku záškuby končetin, což souvisí s abnormální aktivitou těchto struktur v době před anebo v době záchvatu.

Epileptické záchvaty jsou v úzkém vztahu ke struktuře lidského mozku a funkci některých jeho částí. Jejich vznik souvisí s abnormální elektrickou aktivitou mozku.

Epilepsie se může projevit různě

Abnormální elektrická aktivita, která vzniká v oblasti mozku, může být omezená jen na určitou oblast. Mohli bychom se potom rozdělit epileptické záchvaty na dva různé typy:

• parciální (částečné) záchvaty - abnormální elektrická aktivita je omezena jen na určitou oblast mozku
• generalizované záchvaty- abnormální elektrická aktivita se rozšíří do oblasti celého mozku.

Parciální záchvat

Příznaky vznikají podle toho, která část mozku je podrážděna. Pokud je při záchvatu člověk při plném vědomí, uvědomuje (a pamatuje si průběh záchvatu), je schopen komunikovat pak se jedná o parciální záchvat simplexní čili jednoduchý mohou tak vznikat samovolné záškuby obličeje, končetiny nebo jedné poloviny těla, přechodné pocity brnění jedné poloviny těla, záblesky před očima, vnímání různých pachů nebo divná chuť v ústech. Původ záchvatů bývá zejména v zadní části čelního laloku, laloku temenním, týlním někdy i spánkovém.

Existují i záchvaty kdy člověk sice neupadá do bezvědomí, nicméně chová se zcela automaticky, chová se „zvláštně“ a na příhodu si nepamatuje, pak mluvíme o komplexním parciálním záchvatu, ten se může projevit neúčelnou gestikulací, pošklebováním, pomlaskáváním, automatickým upravováním se, přecházením po bytě s bezmyšlenkovitým prohlížením věcí, křikem, takto postižený člověk nereaguje na oslovení, nekomunikuje. Záchvaty mohou být provázeny i nepřiměřené emoce (city), případně některé i „záchvaty hysterie“, člověk se válí po zemi a provádí bizarní pohyby. Původ těchto záchvatů bývá buď v oblasti čelního nebo spánkového laloku, kde jsou „centra“ pro paměť, chování a složitější aktivity člověka, tyto oblasti kontrolují např. chování, pomáhají při orientaci.

Generaralizovaný (kompletní) záchvat

• abnormální elektrická aktivita postihne celý mozek
• člověk ztrácí vědomí
• na záchvat si nepamatuje
• probírání se záchvatu probíhá postupně, v minutách, pacient může být po záchvatu přechodně zmatený

Trochu by Vás mohla zmást podobnost s komplexními parciálními záchvaty - tam však bývá elektrická aktivita omezená pouze na určitou oblast mozku, což se dá prokázat elektroencefalografickým (EEG) vyšetřením, postižený člověk vědomí neztrácí, má spíše jeho poruchu - je schopen automaticky jednat a konat, takže okolní lidé nemusí vůbec zaznamenat, že by se mohlo jednat o epileptický záchvat.

Někdy můžeme usuzovat na místo, odkud se abnormální elektrická aktivita šíří do celého mozku a vyvolá generalizovaný záchvat. Před záchvatem vzniká tzv.aura, která je charakterizována několika rysy:

• vzniká bezprostředně před záchvatem, trvá krátce, několik vteřin
• projeví se různými pocity brnění, zápachu, neskutečna atd.
• může pacienta upozornit na blížící se záchvat s bezvědomím, takže je schopen například zaujmout takovou polohu, aby se neporanil.
Přítomnost aury však nemusí být pravidlem, někdy vzniká generalizovaný záchvat náhle a bez varování, což bývá pro postiženého závažnější,varování chybí.

Aby těch typů nebylo málo, i generalizovaný záchvat se může projevit různě, vždy ale pacient ztrácí vědomí a na záchvat si nepamatuje!

Jak tedy vypadá klasický, nejčastější generalizovaný tonicko - klonický záchvat čili „grand mal“ záchvat?

• Bezprostředně před záchvatem po dobu několika vteřin může (ale nemusí) u postiženého člověka předcházet aura tedy pocity neskutečna, brnění, vnímání pachů, záškub končetiny apod.
• Postižený člověk vykřikne a kácí se na zem, ztrácí vědomí.
• Objevuje se tonická fáze, pacient je v křeči, celé tělo napnuté, objevuje se pěna u úst, modrá (křeč dýchacích svalů), toto trvá necelou minutu.
• Následuje klonická fáze, pacient s sebou hází, má škubavé křeče všech končetin, může si pokousat jazyk, pomočit se nebo může dojít k zapadnutí jazyka a následnému dušení. Trvá 2-4 minuty, nebezpečí poranění.
• Ve chvíli, kdy se mozek „vybije“ a nemá již dostatek energie na další křeče, upadá postižený člověk do klidného bezvědomí, dýchá, vrací se mu normální barva. Zornice jsou roztaženy a nereagují ani na osvětlení.
• probírání se záchvatu trvá postupně (!) minuty až desítky minut, pacient je zmatený, neví co se stalo, může bezcílně přecházet a nebo bezmyšlenkovitě se upravovat. Je poměrně těžké navázat kontakt a vyptat se co se stalo, člověk po záchvatu se špatně koncentruje a hledá myšlenky.
• Během desítek minut se vše vrací do normálního stavu
Pokud dochází k opakování záchvatů v krátké době nebo jeden záchvat střídá druhý mluvíme o „status epilepticus“ čili stavu epileptickém. Ten se může vyskytnout jak u parciálních, tak u generalizovaných záchvatů, pacienet může být ohrožen na životě vyčerpáním organizmu s různými komplikacemi.

Příklad: krátce po proběhlém záchvatu následuje další a pak další, člověk se pořádně neprobírá. Křeče neustávají ani po podání léčby a porucha se prohlubuje, pokud dojde k vyčerpání a „vybití“ člověk se již neprobírá k vědomí a na elektroencefalografickém vyšetření nacházíme stále výbojovou aktivitu.

Druhy epilepsie

Nejčastěji dochází ke vzniku epilepsie v dětském, dospívajícím věku a u starších lidí (nad 60-70 let). Důvodem je zejména vývoj mozku a vrozené poruchy v případě prvém (mohou být samozřejmě i jiné příčiny) a stárnutí mozku spojené s různými změnami v případě druhém. Podle hledání příčiny bychom mohli epilepsii rozdělit na 3 základní typy.

Symptomatická epilepsie

Přeložíme-li tento termín volně do českého jazyka znamená to: „ epilepsie jako příznak - onemocnění mozku“. Máme tedy na mysli onemocnění epilepsií, kde byla nalezena příčina poškození struktury mozku, obvykle zobrazitelné při vyšetřovacích metodách mozku (počítačovou tomografií nebo nukleární magnetickou rezonancí). Takovou příčinu nacházíme nejčastěji zejména ve středním věku tzn. od 20-50 roku věku, mohou se však vyskytnout kdykoliv.

Z hlavních příčin symptomatické epilepsie jsou to hlavně: poranění mozku - dopravní nehody, úrazy hlavy, zlomeniny lebky, bezvědomí a pod. Infekce mozku - encefalitis, meningitis. Odchylky od normální stavby mozku. Mozkové nádory.Toxické poškození, Cévní anomalie a pod.

Idiopatická epilepsie („epilepsie neznámé příčiny“)

Je podmíněná geneticky, čili může být dědičně podmíněná. U více než 50 % lidí se příčina epilepsie nezjistí, prakticky každý člověk může epilepsií z neznámé příčiny onemocnět. Vznik idiopatické epilepsie bývá v dětském a dospívajícím věku.

Odolnost vůči záchvatům je však různá , tyto vlastnosti bývají děděny od rodičů. Uplatní se tedy dědičnost, neplatí však ani zdaleka jednoduché pravidlo, je-li jeden z rodičů epileptik dítě bude epileptik také. Dědí se spíše „vlohy k tomu aby záchvat vznikl“ a jen část potomstva může (ale nemusí) onemocnět.

Pokud je u člověka „velká vnímavost vůči záchvatům“ stačí pak málo (například drobnější úraz hlavy), aby záchvat se záchvat objevil.

Jsou však rodiny, kde se epilepsie vyskytuje v několika generacích. Může to být shoda náhod, nebo se může jednat o jiný typ dědičného onemocnění, které se dědí a mohou se projevit epileptickými záchvaty, pak se však spíše jedná o 3 typ, tedy kryptogenní epilepsii.

Kryptogenní epilepsie („epilepsie nerozpoznané příčiny“)

Příčina není zřejmá, avšak předpokládá se stejně jako u 1. typu poškození struktury mozku. Nejsme však v současné době schopni toto postižení prokázat (především z důvodů nedokonalé techniky)

U tohoto typu se neuplatní vrozené (dědičné nebo genetické) vlivy, které by způsobily vlastní epilepsii (zvýšenou vnímavost vůči záchvatům), mohou se však uplatnit vrozené vady nebo dědičně vázané nemoci, které vedou k podráždění a následně ke vzniku záchvatů.

Je pravděpodobné, že se zdokonalováním zobrazovací techniky v medicíně se bude tato skupina zmenšovat. Prognóza kryptogenní epilepsie již nebývá tak dobrá jako je tomu u epilepsie idiopatické, nacházíme často i jiné odchylky - týká se epileptiků dětského věku.

Jak epilepsii vyprovokovat a reflexní epilepsie

Provokačním faktorem je vlastně všechno, co zvyšuje dráždivost nervových buněk. Především alkohol (nebo jeho odnětí u alkoholika). Nedostatek nebo nepravidelný rytmus spánku (například noční směny), u některých lidí blikající světla (např. diskotéka, počítačové hry - blíže viz. fotosenzitivita), požití omamných látek. U léčených epileptiků může náhlé vysazení léků vyvolat epileptický záchvat. Jsou i další faktor, které mohou ovlivnit vznik epileptických záchvatů jako například stres, hormonální změny (menstruace), nadměrná únava, teploty, určité léky, hluboké dýchání, fyzická zátěž …