Biologická léčba? Jen bez infekce v těle!
Řada léků používaných k léčbě autoimunitních onemocnění, ovlivňuje kromě základního onemocnění také přirozený průběh infekčních onemocnění. Proto je před samotným nasazením biologické léčby nutné vyloučit přítomnost infekce v těle pacienta.
Řada imunosupresivních léků, používaných k léčbě autoimunitních onemocnění, jako je revmatoidní artritida, Crohnova nemoc a lupénka, ovlivňuje kromě základního onemocnění také přirozený průběh infekčních onemocnění. Proto je před samotným nasazením biologické léčby nutné vyloučit přítomnost infekce v těle pacienta.
Při podávání těchto léků, zejména tzv. antagonistů TNF-alfa, je zvýšené riziko těžkých bakteriálních infekcí a reaktivace tuberkulózy. O vlivu na infekce virového původu odborníci vědí zatím jen málo. Dlouhodobá bezpečnost takové léčby u pacientů s chronickou virovou hepatitidou typu B nebo C nebo pacientů nakažených virem HIV zatím také není známa.
Důkladné vyšetření je základ
Před nasazením biologické léčby lékař udělá vyšetření a vyloučení bakteriálních infekcí včetně tuberkulózy. Vyšetření virových infekcí zatím běžně povinné není, ale například v doporučeních pro léčbu lupénky publikovaných v roce 2005 je infekce HIV či hepatitidou C nebo B považována za relativní překážku nasazení biologické léčby. Nebezpečím pro tyto pacienty mohou být také infekce vyvolané tzv. herpetickými viry (herpes simplex, cytomegalovirus, virus EBV a varicella zooster).
Dvě nemoci, jedna léčba
Výsledky dosud publikovaných zkušeností o vlivu biologické léčby na virové infekce nejsou jednotné. Chronická virová hepatitida typu C například vede k autoimunitnímu postižení jaterní tkáně. Hrají při něm důležitou roli stejné působky jako u jiných autoimunitních onemocnění, například lupénky. Proto je biologická léčba lupénky a dalších obdobných nemocí bezpečná, a dokonce prospěšná i u pacientů infikovaných virem hepatitidy C. Léčí totiž jak lupénku, tak i následky autoimunitního poškození při hepatitidě C.
U dalších virových onemocnění však situace takto příznivá není. Biologická léčba totiž jejich průběh většinou zhoršuje. Například infekce virem pásového oparu (tzv. VZV) probíhá u pacientů na biologické léčbě velmi nebezpečně.
Před zahájením biologické léčby je tedy kromě dosud povinného vyšetření eventuálních bakteriálních infekcí a tuberkulózy vhodné i vyšetření na prodělané virové infekce.
(van)
