Ovlivní opatření, prováděná ke snížení alergenů ve školních budovách, také množství alergenů kočičí srsti?

Ve Švédsku není ve školních budovách povoleno chovat žádná zvířata. I přesto je ale ve školním prachu velké množství kočičích alergenů.

Ve Švédsku není ve školních budovách povoleno chovat žádná zvířata. I přesto je ale ve školním prachu velké množství kočičích alergenů. Dostávají se sem patrně na oblečení personálu a dětí, které mají kočky doma. S rostoucím počtem vlastníků koček ve třídě roste i množství kočičího alergenu ve školním prachu, a tedy i ve vzduchu.

Snaha o vymýcení kočičího alergenu ze školních lavic

V poslední době je na podmínky pro alergické děti kladen stále větší důraz, a tak vznikají hypoalergenní školy a školky pro alergiky, které mají speciální režim a dodržují zvýšená a nákladná hygienická opatření. K těmto opatřením patří mimo jiné častější úklid, odstranění živých květin, výměna čalouněného nábytku, závěsů a záclon, výměna poliček za uzavřené skříně a další celková snaha o minimalizaci prašnosti a výskytu alergenů. Tato opatření jsou nákladná, a je proto žádoucí prověřit jejich účinnost stanovením množství alergenů v takto udržovaném prostředí.

V několika studiích bylo prokázáno snížení všech, a tedy i zvířecích alergenů. Byl v nich ale také uplatněn zákaz chovat zvířata jak v domácnostech dětí, tak personálu školy. V této studii chtěli autoři zjistit, zda jsou zvýšená hygienická opatření účinná i v situaci, kdy neplatí zákaz chovat zvířata pro pracovníky ani žáky školy. Ze zkušenosti z ostrova Tristan da Cunha, kde obyvatelé vyhubili a vysídlili všechny kočky, je totiž známo, že k senzibilizaci docházelo ještě i pět let poté, co na ostrově nežila žádná kočka. Kočičí alergeny se navážou na drobné částečky prachu a přetrvávají ve vzduchu ještě dlouhou dobu po odstranění zdroje.

Problém předmětem studie

Cílem této studie tedy bylo vyhodnotit, zda stačí přísná hygienická protialergická opatření, nebo zda musí být přikročeno k opatřením omezujícím osobní svobodu ve smyslu zákazu chování koček v domácnostech žáků a pracovníků školy. Studie se zúčastnilo 25 tříd, z toho bylo pět s již zavedeným hypoalergenním režimem. V dalších šesti třídách byl tento režim nově zaveden po zahájení studie. Sledování trvalo 32 týdnů. Každý týden byly ve všech školách odebírány vzorky prachu a šestkrát za sledované období byly odebrány i vzorky vzduchu.

Ukázalo se, že ani přísná hygienická opatření neměla vůbec žádný vliv na koncentrace kočičího alergenu v prostředí škol. Koncentrace byla závislá pouze na počtu vlastníků koček ve třídě.

Možné řešení

Jediným účinným opatřením ke snížení koncentrace zvířecích alergenů v prostředí školní třídy je tedy zákaz chování domácích zvířat v domovech žáků a personálu. Toto opatření však nelze rodinám nařídit, a do vybraných tříd s hypoalergenním režimem by tedy měli chodit pouze žáci, jejichž rodiny mají motivaci a vůli toto opatření dodržet.

(van)

Zdroj: Karlsson AS, a spol. Allergy 2004;59.