Neplodné páry se mohou cítit osamoceně
Mít potomka je pro partnery mnohdy to nejdůležitější v jejich životě. Jsou ochotni udělat pro své dítě cokoliv. Podstoupit při neplodnosti umělé oplodnění neboli IVF nemusí být vždy procházka růžovým sadem. Mnoha párům se však otěhotnět podaří. Netrápí je, že neotěhotněli přirozenou cestou, a své zkušenosti předávají dál. Není tomu tak ale vždy.
V dnešní společnosti se otevřeně hovoří téměř o všech oblastech lidské sexuality a reprodukce. Problém neplodnosti však zůstává spíše tabu a ženy (i muži) se o svých problémech stydí mluvit. Rodina a přátelé se o neplodnosti mnohdy dozvědí velmi pozdě, a někdy k tomu nedojde vůbec.
Kvůli pocitům provinění a méněcennosti většina neplodných párů o svých potížích raději mlčí. A to i navzdory tomu, že komunikace s rodinou a přáteli by mohla vytvořit silnější pocit pochopení a podpory v tak náročné situaci.
Když je řeč o IVF
Neplodní partneři, kteří se rozhodnou podstoupit umělé oplodnění (IVF), se mohou cítit velmi izolovaně. Pravděpodobně budou ve svém okolí jediní, kdo tuto léčbu absolvují. Navíc se veřejně o IVF mluví stále poměrně málo a řada lidí není dostatečně informována.
Nejbližší přátelé i rodina však brzy vytuší, že se „něco“ děje. Nejlepší je neobávat se zbytečně negativních reakcí svého okolí. Neplodnost je nutno chápat jako nemoc, kterou lze díky moderní medicíně úspěšně léčit. Je velmi podstatné překonat předsudky a brát umělé oplodnění jako šanci, jak mít vlastní děti.
Pochopí jen neplodní
Partneři mají možnost vyměňovat si své zkušenosti především s lidmi, kteří se ocitnou v podobné situaci. Neplodné páry se poprvé setkávají s lidmi, kteří trpí stejným problémem, až v poradnách a centrech pro asistovanou reprodukci. Právě tam mohou vznikat přátelství a kontakty, které partnerům dodají sílu. Sdílení starostí je totiž pro neplodné páry tou největší pomocí.
(nes)
