Není žloutenka jako žloutenka

Rozdělení virových hepatitid není zcela jednoduché. Dělit je totiž lze podle několika kritérií.Dělit je totiž lze podle několika kritérií. Můžeme na ně nahlížet jako na nemoci přenosné oro-fekální cestou (tedy klasické nemoci špinavých rukou) nebo přímým stykem (nemoci přenosné tělními tekutinami. Další dělení se může odvíjet od tzv. vyvolavatele nemoci.

Rozdělení virových hepatitid není zcela jednoduché. Dělit je totiž lze podle několika kritérií. Můžeme na ně nahlížet jako na nemoci přenosné oro-fekální cestou (tedy klasické nemoci špinavých rukou) nebo přímým stykem (nemoci přenosné tělními tekutinami).

Čekání na příležitost

Další dělení se může odvíjet od tzv. vyvolavatele nemoci. Tady je nutné zdůraznit, že hepatitida patří mezi onemocnění virová, která ke svému projevu potřebují nějakého hostitele. Virus sám o sobě je totiž v podstatě mrtvý shluk bílkovin. Mimo hostitelský organismus, v němž se může namnožit a uskutečnit tak svůj životní cyklus, vlastně nežije, pouze se šíří prostředím a čeká na svou příležitost.

Neznámé éčko

Podle druhu viru se pak odvozuje dělení žloutenek na typy A, B, C, D a E. O prvních čtyřech typech většina z nás už něco slyšela. Ne tak o posledním zmiňovaném, tedy "éčku". Je to pravděpodobně nejméně známý typ virové hepatitidy. Jeho vyvolavatelem je virus hepatitidy E, což je neopouzdřený kulatý RNA virus (rod Hepevirus) v mnoha ohledech podobný viru hepatitidy A.

Obě žloutenky se přenášejí špinavýma rukama, oba viry nemají žádný obal, jsou podobně veliké a v játrech se infekce nezdržuje dlouho – choroba takzvaně nepřechází do chronicity. Od ostatních čtyř typů se ale přece jen některými svými vlastnostmi liší.

Záludný virus

Její nebezpečí tkví v tom, že ač se nezdá být nijak nápadně infekční, dokáže být záludná jinak. Například až u poloviny nemocných probíhá infekce bez jakýchkoliv příznaků, a ti ji pak mohou zcela nevědomě šířit dál. Navíc její průběh s příznaky nebývá většinou závažný, nicméně u těhotných infikovaných žen často ke konci těhotenství dochází k tzv. fulminantnímu onemocnění, což je vysoce vystupňovaný průběh infekce s nezřídka tragickými následky.

Bez obav

Žloutenka typu E jako samostatně kategorizovaná virová infekce jater u lidí byla poprvé ustanovena v 80. letech minulého století. Dobrou zprávou ale je, že v našich zeměpisných šířkách se jí nemusíme výrazně obávat, běžně se zde nevyskytuje. Nejlepší prevencí je pak dodržování hygienických zásad při cestování do oblastí výskytu viru, tedy zejména do jihovýchodní a Střední Asie, tropické Afriky a tropických oblastí Jižní Ameriky.

(rosk)

Zdroj: www.who.int