Můj blízký bere drogy: co mám dělat?

Drogy jsou již několik let tématem číslo jedna v souvislosti s nebezpečím závislosti u čím dál mladších lidí.

Mnozí z nich už také zažili nabídnutí drogy, ať už na diskotéce, nebo přímo na ulici. Je prostě třeba počítat s tím, že i ve vašem okolí se může najít někdo, kdo nějaké návykové látky užívá. Co ale dělat v případě, že to člověk zjistí?

Pravidlo 1

Když je člověk pod vlivem drog a hrozí otrava, neváhejte zavolat lékaře. Požívání drog není trestné, a žádný soudní postih tedy nehrozí. Zdravotník je navíc vázán lékařským tajemstvím. S člověkem pod vlivem drog nemá smysl se přít. Vážný rozhovor odložte na dobu po vystřízlivění.

Pravidlo 2

Nespoléhejte na zázračné okamžité řešení, spíše na dlouhodobou strategii. Jejím základem je nepodporovat a neusměrňovat pokračující braní drog.

Pravidlo 3

Má-li člověk pouze podezření, že jeho blízký drogy užívá, je na místě se dotyčného zeptat přímo. Vyjmenovat mu všechno, co se nám na něm v poslední době nezdá. Říct mu, že nám na něm záleží a že mu chceme pomoci.

Pravidlo 4

Pomozte závislému odpoutat se od nevhodné společnosti. To má pro překonání problémů často podstatný význam. Jestliže vám někdo tvrdí, že chce s lidmi, se kterými bral drogy, jenom pobýt nebo si povídat, buď lže, nebo podceňuje nebezpečí. Někdy je možné uvažovat i o změně prostředí. Stejně tak je velice důležité snažit se pro blízkého najít nějaký alternativní program, při kterém na drogy "zapomene".

Pravidlo 5

Neztrácejte důvěru závislého, naslouchejte mu a jděte mu příkladem. Problémy s návykovými látkami totiž zvyšují emoční závislost na druhých lidech. Naslouchat může být někdy obtížné, zvláště když například drogy obhajuje. V takovém případě je ale třeba si ho vyslechnout a připravit si protiargumenty.

Pravidlo 6

Nesnažte se celou věc řešit sami. Většinou není v silách jednotlivce pomoci druhému od braní drog. U dětí je na místě informovat rodiče, u starších rodinu nebo životního partnera. Dobré je také kontaktovat některé z poradenských odvykacích center, jejichž vyškolení pracovníci dokážou správně poradit a zkoordinovat odvykací proces.

Pravidlo 7

Je třeba mít vždy na paměti, že léčit lze jen toho, kdo o to opravdu stojí. Ten, kdo se léčit nechce, se nám může vysmát a odmítnout naši pomoc. V takovém případě se snažte být trpěliví, ale neústupní. A říct si o profesionální pomoc není žádná ostuda, naopak.

(kam)

Zdroje:
www.mestokladno.cz
www.drogovaporadna.cz
www.drogy.net