Kortikoidy na atopický ekzém? Ano, ale…
Atopický ekzém je jedno z nejčastějších chronických kožních onemocnění.
Trpí jím téměř 15% dětí a 1% dospělých. V poslední době se během
každého desetiletí jeho výskyt v populaci zdvojnásobí.
Atopický ekzém je definován jako chronické kožní onemocnění, kdy kůže přehnaně citlivě reaguje na vnější vlivy, je nadměrně suchá a svědivá a je porušená i její nervová regulace. V nemocné kůži je odchylný metabolismus linoleové kyseliny, a tím je porušena i její bariérová funkce. Imunitní obrana kůže je také snížená, což vede k větší náchylnosti k infekcím. Současně lze u většiny postižených prokázat nadměrnou tvorbu „alergických“ IgE protilátek proti různým alergenům.
Vzplanutí onemocnění je vyvoláváno celou řadou faktorů. Jsou to v první řadě vzdušné alergeny jako roztoči, plísně a pyl, dále potravinové alergeny, mikrobi, kontaktní alergeny a dráždivé látky jako nikl, peruánský balzám, parfémy, konzervační látky a latex. Na projevech onemocnění se také podílejí vlivy hormonální, klimatické a stres.
Léčba vychází ze tří základních bodů. V první řadě je třeba odstranit spouštěcí faktory, další nutností je léčba kožních projevů podle stupně závažnosti, následuje přísně individuální a psychologické vedení. K ošetřování kožních projevů postačí většině pacientů základní léčba. Pouze v těžších případech je nutné sáhnout k náročnějším léčebným procedurám.
Základem denní péče o kůži ekzematika je posílení kožní bariérové funkce. Suchá kůže zároveň svědí a pacienti se zraňují škrábáním. Rozškrábaná kůže usnadňuje vznik infekce, která pak opět kůži dráždí. Řádným promašťováním alespoň 2x denně lze těmto problémům předejít. Do sprchy i do koupele jsou doporučovány oleje, použití mýdla je povoleno jen v nejnutnějších případech.
Od roku 1952 se k léčbě ekzému začaly používat kortikoidy podávané místně na kůži. Nové přípravky mají již velmi příznivý poměr mezi protizánětlivým působením a vedlejšími účinky. I při dlouhodobém používání nepůsobí ztenčení kůže a nemají celkové nežádoucí projevy. Tento jev je vysvětlován tím, že jejich molekuly se stávají aktivní teprve působením enzymů v zanícené kůži. Ve zdravé kůži se jejich aktivní metabolity nevytvoří. Jejich představiteli jsou například mometason furoát nebo metylprednisolon acetát.
Při výběru vhodného přípravku a jeho formy (krém, lotio, mast) je nutné brát v úvahu jednak závažnost postižení, ale také jeho lokalizace na těle a případné další faktory, jako je například přidružená infekce. Délka podávání kortikoidů by neměla překročit 3 týdny. Pokud je postiženo více než 25% těla, je doporučováno zahájit léčbu krátkodobým celkovým podáním a potom přejít na místní formy. V několika studiích bylo prokázáno, že není nutné místní podávání častější než jedenkrát denně. Řízení takové léčby vždy patří do rukou odborníka a musí být přísně individuální pro každého pacienta.
Zdroj: Artik S. Dermatologic Therapy 2003;16.
(van)
