Homeopatie není podivínská myšlenka

Každý organismus se snaží uchovat si zdraví a být v rovnováze. Většinou k tomu dlouhou dobu nepotřebuje vnější pomoc. Pokud však pomoc potřebuje, získávají na významu homeopatické léky, které nepotlačují příznaky choroby, ale podporují organismus v cíleném nasazení a aktivizaci vlastních léčivých sil proti nemocnému stavu. Homeopatie tak dává tělu možnost, aby se během krátkého času začalo uzdravovat. 

Homeopatie vychází z principu podobnosti. Nemoc léčí lékem, který by u zdravého jedince vyvolal podobné potíže. Podobné lze léčit podobným. To věděl i zakladatel homeopatie, Christian Friedrich Samuel Hahnemann (1755-1843), německý lékař, chemik a překladatel. Narodil se v Míšni v Německu, studoval na několika evropských univerzitách, překládal z 8 jazyků. Jako lékař-homeopat pak působil v Německu a pak ve Francii, kde léčil až do své smrti.

Celý svůj dlouhý život studoval a doplňoval své dílo o nové poznatky. Díky své preciznosti zjistil při překladu Materie mediky skotského lékaře Cullena nesrovnalosti v popisu účinku chininovníku při léčbě zimnice. Proto se rozhodl vyzkoušet chinin sám na sobě. Byl velmi pozorný pozorovatel a všechny detaily pečlivě zapisoval. Neušlo tedy jeho pozornosti, že chinin u něj vyvolal horečku s úplně stejnými symptomy, jaké znal u malárie. Znal tuto nemoc osobně a nejen z knih, protože v mládí nějakou dobu pobýval v Rumunsku, v bažinaté oblasti Sibiu, kde malárií skutečně onemocněl. Byl to precizní vědec, nic nenechával náhodě, proto tento pokus s chinovníkem opakoval ještě na několika dobrovolnících a vždy se stejným výsledkem.

Podobné léčí podobné

Tak položil základ později podrobně rozpracovanému principu homeopatie – similia similibus curentur, podobné léčí podobné. Ty symptomy, které lék může vyvolat u zdravého jedince, dokáže léčit u nemocného. Časem na sobě, své rodině, svých žácích a pacientech vyzkoušel účinky velkého množství látek. Vše pečlivě ověřoval a zapisoval. Pochopil, že symptomy nemoci jsou plodem reakce životní síly na zevní nebo vnitřní narušení. Uvědomil si, že v každém léku je určitá jednota, jakási červená nit, která se táhne od psychiky k fyzickým symptomům.

Homeopatika si poradila i se smrtelnou infekcí

Efektivnost tehdy nové léčebné metody se projevila poprvé při epidemii skvrnitého tyfu, která propukla po slavné Bitvě národů u Lipska r. 1813. Zatímco jiným lékařům umírala až jedna třetina nemocných, z Hahnemannových pacientů (bylo jich 183) zahynula jen jedna stará žena.

Záhadná dynamizace?

Teprve po dlouhých letech experimentování dospěl Hahnemann k závěru, že účinek léku ovlivňujícího „dynamis – životní sílu“ nevymizí při jeho ředění, kterým se odstraní nežádoucí vedlejší účinky a jež v těle vyvolává každá látka ve vážitelném množství. To byl geniální objev, který Hahnemann mnohokrát systematicky ověřoval a zdokumentoval.

Od té doby používáme homeopatické léky získané postupným ředěním – potenciací a třepáním –dynamizací. Dnes jsou tyto metody díky moderním technologiím zdokonaleny, ale základní princip zůstává.

Když se experiment podaří

Existuje tedy dosti důkazů, že homeopatie není podivínská myšlenka, která se zrodila náhodně v mozku nějakého zasvěcence, filosofa či mystika. Je to zcela jednoduše léčebná metoda vycházející z nejčistší tradice experimentální medicíny. Neboť prvotní byla objektivní fakta, která způsobila zrod určité myšlenky. Ta se pak stala podkladem experimentální činnosti a tato zpětně potvrdila platnost iniciální myšlenky.

MUDr. Hana Váňová

předsedkyně Rady Homeopatické lékařské asociace, o.s.

Materiály převzaty z webu www.svethomeopatie.cz