Chronická hepatitida C a očkování: vybírejte pečlivě
Lidé, kteří trpí chronickou formou virové hepatitidy C, jsou náchylnější k různým dalším, zejména infekčním onemocněním. Proti těm může být někdy poměrně jednoduchá obrana – očkování.
Očkování jako prevence
Očkování jako preventivní opatření před vznikem infekčních onemocnění bylo poprvé použito koncem 18. století. Anglický lékař Edward Jezer tehdy úspěšně očkoval sebe a své okolí proti neštovicím. Díky rozmachu medicíny od konce 19. století pak očkování zažívá svůj zlatý věk až do současnosti. Očkovat lze proti desítkám nemocí, očkovacích látek existují stovky.
Očkovací látky se pak vyrábějí různými postupy. Mohou být vytvořené jak z usmrcených patogenů, kdy se podávají pouze mrtvé organismy či extrahované toxiny, nebo mohou obsahovat i živé, ale oslabené patogeny. Tělo si pak na základě imunitní odpovědi vytvoří protilátky proti vyvolavateli onemocnění. V případě, že se s ním někdy v budoucnu setká, pak dokáže velmi rychle zareagovat.
Očkování a žloutenky
Pokud pacient trpí chronickou formou hepatitidy C, má většinou velmi poškozená játra. Ta kromě různých metabolických funkcí plní i funkci hlavního producenta krevních bílkovin, které se mohou v boji proti různým patogenům uplatnit. Z tohoto důvodu je třeba je před dalším poškozením chránit.
Ideální je proto očkování alespoň proti chorobám játra bezprostředně poškozujícím – zejména proti ostatním žloutenkám, tedy typům A a B. Stejně tak je důležité pacienta chránit i před dalšími infekcemi. Mezi doporučená očkování pak patří zejména očkování proti klíšťové encefalitidě a lymské borrelióze.
Zátěž na játra
Očkování ale na druhou stranu představuje poměrně velkou zátěž pro už tak dost poškozená játra. Proto by se u pacientů s opravdu chronickým poškozením jater mělo očkování volit velmi obezřetně a s rozvahou a vzhledem k možnému dalšímu poškození jater očkovat jen v nutných případech.
Výjimku však tvoří pacienti, kteří se chystají na delší zahraniční cestu, kde hrozí reálné nebezpečí nákazy nemocemi, které by játra ohrozit mohly, žlutou zimnicí atd. Zde je očkování zcela určitě na místě, protože benefit, který očkování přináší, zcela jistě převažuje případná rizika z onemocnění vyplývající. Rozhodnout o vhodnosti očkování by ale přesto měl vždy ošetřující lékař s ohledem na aktuální pacientův zdravotní stav a další okolnosti.
Děti, které se nakazily od své matky, ale musí očkování podle platného očkovacího kalendáře vždy podstoupit. Očkované dětské nemoci jsou totiž natolik závažné, že život dítěte bezprostředně ohrožují, a proto je nezbytně nutné proti nim dítě chránit.
(kam)
Zdroj: hepatitis.about.com
www.vakciny.net
