Chirurgie varixů v režii byzantské říše: makovice místo anestezie
Naši předkové se mnohdy věnovali věcem, které nás mohou opravdu překvapit. Kupříkladu již v časech rané byzantské říše popsal lékař Oribasius techniku chirurgického odstranění křečových žil.
Naši předkové se mnohdy věnovali věcem, které nás mohou opravdu překvapit. Kupříkladu již v časech rané byzantské říše (4. stol. n. l.) popsal lékař Oribasius techniku chirurgického odstranění křečových žil. Jak asi tenkrát vypadala operace?
Oribasius nebyl v této oblasti průkopníkem, čerpal ze zkušeností i publikací jiných lékařů, zejména řeckých. Ve své knize „Synagogue Medicae“ věnoval několik kapitol chirurgii křečových žil a velmi podrobně vyložil několik možných přístupů při odstranění potíží s žílami. Věnoval přitom pozornost nejen žilním problémům na nohou – které popisuje jako nejčastější –, ale zabýval se i varixy na břiše a na hlavě.
Kladivem do hlavy? Anestezie
Anestezie je popsána už v pracích Dioscorida z 1. stol. n. l. Byzantští lékaři z jeho prací vycházeli a k tlumení bolesti při operacích používali mák setý, blín a mandragoru. Mák obsahuje morfin, zbylé dvě rostliny z čeledi lilkovitých obsahují tropanové alkaloidy. Tyto alkaloidy mimo tlumení bolesti přináší také halucinace, zvracení a řadu dalších účinků.
I v Byzanci měli skalpel...
Oribasius popisuje přesný postup operací. Obvyklou techniku představovalo naříznutí kůže lýtka na mnoha místech nad průběhem žil, směrem tyto zářezy odpovídaly průběhu žil. Následovala preparace žíly, její podvázání a odstranění. Rozsáhlé zkušenosti autora potvrzují popisy anatomických zvláštností v uspořádání žil a patřičné modifikace operačního postupu.
Dobroděj hnis
Lékaři starého Řecka považovali hnisání za pozitivní děj. V podobě latinského rčení „pus bonus et laudabile“ (velmi volně „chvála hnisu“) se toto přesvědčení drželo až do renesance. Dnes zastáváme opačné stanovisko a operace provádíme asepticky, abychom výskytu hnisání pokud možno předcházeli.
Ačkoli z naší perspektivy starověkému lékařství chybělo k dokonalosti mnoho, je fascinující, jak rozsáhlé znalosti staří lékaři měli a do jakých výkonů se i rutinně pouštěli. Věřme tomu, že se v této oblasti dočkáme ještě dalších objevů o moudrosti dávné medicíny.
(shmt)
Zdroj: Journal of vascular surgery, Volume 33, number 1: 324–1453 CE
