Pokud jste nikdy „netrpěli na oči“, prvním odborníkem, se kterým se pravděpodobně v této souvislosti v ordinaci setkáte, bude soukromý oční lékař. Hlavní náplní jeho práce jsou vstupní i pravidelné kontroly při chronických onemocněních očí a vyšetření podle aktuálních potřeb pacienta. Zjišťuje, jak pacient vidí na blízko a do dálky, tedy stanovuje jeho zrakovou ostrost, určuje, jaké dioptrie potřebuje, aby na obě vzdálenosti viděl ostře, a předepisuje mu brýlová skla. Kromě toho dokáže posoudit pacientův barvocit i rozsah jeho zorného pole. Dále stanovuje u dětí i dospělých diagnózu a postup v léčbě šilhavosti a provádí drobné chirurgické zákroky v okolí oka. Pokud je třeba, změří vám také nitrooční tlak a dokáže posoudit stav nejen přední části oka, ale i jeho částí vnitřních (viz článek Lidské oko – jak do sebe zapadají jednotlivé části tohoto geniálně sestaveného stroje).
Když vás ale postihne speciálnější problém se zrakem, odešle vás na některé z očních oddělení v okresních či krajských nemocnicích, která se nazývají diagnostická centra. Ty jsou páteří druhého stupně péče o pacienta s očními obtížemi. Těžiště jejich práce spočívá ve specializovaných operačních zákrocích (operace šedého a zeleného zákalu, sklivce či sítnice, šilhání dětí i dospělých, neprůchodnosti slzných cest u dětí i dospělých atd.), v léčbě úrazů a ve vybraných kosmetických výkonech v oblasti očnice. Většina zákroků je, podle zvyklostí a možností daného pracoviště, prováděna bez nutnosti strávit v nemocnici čas na lůžku, což je velmi prospěšné hlavně pro starší pacienty. Většina očních oddělení dále provozuje specializované poradny – např. glaukomovou (pro pacienty se zeleným zákalem), uveální (pro pacienty s nitroočními záněty), strabologickou (pro stanovení diagnózy a postupu v léčbě šilhání dětí i dospělých) a zadněsegmentovou neboli sítnicovou, kam docházejí lidé s onemocněním sklivce, sítnice a sítnicových cév. Výhodou nemocnic je, že mají k dispozici speciální přístroje na vyšetření očí, jako například ultrazvuk, perimetr, OCT či sítnicovou kameru. (Podstatu základních vyšetření vysvětlíme v některém z dalších článků).
Do péče očních klinik zřízených při fakultních nebo univerzitních nemocnicích, tedy do třetího stupně organizace péče o zrak v ČR, se na doporučení lékaře z některého z diagnostických center nebo ambulantního specialisty dostanou pacienti se vzácnějšími či závažnějšími očními onemocněními.
Péče o nemocné trpící problémy se zrakem je v ČR organizována do tří stupňů, tak aby se každému dostalo vhodné péče. Podrobnosti o tom, jak tato péče probíhá, se dozvíte v některém z následujících článků v sekci Onemocnění sítnice.
(vel)
