Jak vydržet sám se sebou?
Vážený pane doktore,
rád bych se na Vás obrátil se svým problémem, který mě trápí, ale neumím ho zcela přesně pojmenovat. Nejedná se o klasický problém zdravotní, alespoň ne ve smyslu, v jakém jsme v dnešním západním světě zvyklí chápat zdraví člověka, tedy jeho fyzické zdraví. Jedná se spíše o neduh, který je záležitostí péče o lidskou duši, poněkud poeticky řečeno, popřípadě o odstranění chyb ve fungování softwaru lidského mozku, pokud bychom si vzali na pomoc terminologii ze světa computerů. Jsem mladý, fyzicky zcela zdravý muž, vysokoškolák, sportovec, bez jakýchkoliv objektivních zdravotních obtíží. Problém, který u mě začal postupně vyvstávat a stále více sužovat mé vědomí, by se dal stručně formulovat do otázky, která by mohla znít nějak takto: Jak mám vydržet sám se sebou?
Mou mysl začínají stále intenzivněji otravovat různé vtíravé myšlenky, podněty, úryvky písniček, přehrávky toho, co kdo řekl, představy a vůbec všelijaký různý duševní balast, který mi zcela zapleveluje mou hlavu a znemožňuje mi žít běžný život. Nedokáži si uspořádat své myšlenky, uvažuji chaoticky a zkratkovitě, zjednodušeně řečeno mám ve své hlavě permanentní bordel. Navenek se to na mě zatím nijak neprojevuje formou nějakých kompulzí či rituálů nebo jakýchkoliv pozorovatelných znaků často běžných u OCD. Mohu například sedět v klidu na pohovce u televize nebo se dívat z okna a vypadat při tom klidně a mírumilovně, ale uvnitř mé hlavy přitom neustále probíhá obsesivní bouře. Stále jsem zaneprázdněný svou myslí, což bohužel způsobuje, že se stále více uzavírám do sebe na úkor vnějšího světa. Nejhorší věcí na tom všem je, že čím více se snažím ovládnout svou mysl, tím spíše to nejde. Stonožka má desítky končetin, které dokáže při svém pohybu perfektně automaticky koordinovat. Říká se, že kdybyste se jí zeptali, jak to dělá, tak by se nad všemi svými končetinami zamyslela a v tu chvíli už by jí to nešlo. A to je přesně princip mého problému. Pokusím se nyní uvést několik příkladů, jak funguje má mysl. Například právě teď, v tuto chvíli. Píši Vám tento dopis, pokouším se soustředit na své myšlenky, které zachycuji formou slov do těchto řádků, které vznikají pod mými prsty, zatímco mou mysl zcela přemůže úvaha nad tím, jak je vůbec možné, že člověk vládne darem řeči a dokáže se vyjadřovat formou slov a snažím se přijít na to jak je možná řeč, až zcela ztratím schopnost cokoliv ze sebe dostat, protože mě to najednou přijde nemožné a nemohu zkrátka pokračovat dál. Nebo si čtu nějakou knížku, snažím se soustředit na její obsah a při tom neúspěšně zaháním různé obsesivní podněty jako obvykle, až se do mé mysli nenápadně vetře otázka, jak to jenom lidský mozek dělá, že si dokáže z jakéhosi souboru znaků vytištěných na papíře utvořit obraz například krajiny či chápat nějakou zápletku. A v tom okamžiku si najednou uvědomuji, že sice dál čtu v knížce, ale vůbec nerozumím jejímu obsahu, protože jsem právě zcela ztratil schopnost ho jakkoliv vnímat. Nebo si opět něco čtu, například noviny, když tu mě náhle přepadne myšlenka na to, že čtení samo o sobě je příšerně náročné a unavující oči, které mě z toho nesnesitelně pálí a pálí až se to už nedá déle vydržet, a tato myšlenka mě otravuje tak dlouho, až musím noviny se slzícíma očima odložit. Jindy se například pokouším večer v posteli usnout, ležím na zádech, mám zavřené oči a přepadá mě myšlenka, že padám volným pádem, popřípadě se neustále točím dokola, což mi způsobuje nevolnost a musím si lehnout na bok a jednou rukou se zpravidla nečeho chytit, abych získal pocit, že jsem pevně na zemi. Nevolnost je u mě vůbec častý problém, protože si ji často vlivem podobných obsesivních myšlenek přivolám. Kdysi před lety jsem měl například jednou zánět vnitřního ucha, který u mě dočasně způsoboval závratě a motání hlavy při prudkém pohybu hlavy, což mi způsobovalo nevolnost. Trvalo to jen krátce a tyto problémy celkem rychle odezněly, nicméně obava z toho, že náhlá závrať se mi může kdykoliv vrátit u mě přetrvala. A tak se mi stane, že jdu například po ulici, když tu mě z ničeho nic náhle přepadne obava z toho, že se u mě objeví závrať a udělá se mi nevolno. Tato obava mě otravuje tak, až se mi nevolno skutečně třeba udělá. Dalším z mnoha problémů je, když si třeba s někým povídám a najednou mě přepadne obava, že najednou z ničeho nic nebudu vůbec vědět, co mám druhému člověku odpovědět a veškerá konverzace z mojí strany končí. Podobných příkladů bych tu mohl vyjmenovávat desítky. Má obsesivní mysl mě neustále mučí, navozuje mi nevolnost či neschopnost pokračovat v činnostech, které právě provádím, znemožňuje mi práci, izoluje mě od okolního světa a uvrhá mě do nekonečného světa vnitřního, který je chaotický a zvrácený. Mám dojem, že čím jsem starší, tím je to horší. A také mám dojem, že vše směřuje k tomu, že se z toho všeho asi zblázním a skončím někde zavřený v ústavu. Patrně trpím nějakou formou obsesivní poruchy, která se u mě postupně rozvíjí a já nevím jak jí mám čelit. Ještě jsem neřekl, že problémy, které se Vám zde snažím popsat se u mě začaly postupně objevovat asi před čtyřmi lety, když mi bylo 24 let. Zpočátku to začalo nenápadně. Jistě znáte ten pocit, když někde slyšíte nějakou chytlavou melodii a pak ji třeba nemůžete několik hodin dostat z hlavy. Tak nějak nevinně to začínalo. Jenže postupem času se to zvolna stupňovalo a stupňovalo, až jsem se ocitl v celkem zoufalé situci, kdy vůbec nemám pod kontrolou své vědomí. Nikomu jsem o svých problémech nikdy neřekl, protože to není nic, čím by se člověk druhým lidem chlubil. Nechci, aby si o mě ostatní mysleli, že jsem blázen. Vlastně jsem z tohoto důvodu nikdy ani nevyhledal žádnou odbornou pomoc. Ovšem začínám cítit, že současná situace pro mě již není udržitelná. Přišel jsem o přítelkyni, žiju sám a obávám se, že se vzdaluji i všem svým přátelům, protože ze strachu, aby si na mě náhodou něčeho nevšimli s nimi omezuji kontakt. Má otázka nebo spíše prosba na Vás je vcelku prostá. Poradíte mi co mám udělat pro to, aby se mi nezhroutil celý můj život a mohl jsem zase žít jako normální člověk? A lze to vůbec? Mnohokrát Vám děkuji za odpověď.
Vážený pane Lukáši,
Odpověděl jste si už sám, jen se Vám tomu asi nechce věřit. Je to p...
