Deprese, změny nálad, nespavost, sebevražedné myšlenky
Dobrý den, začínám toho mít dost a nevím už jak dál. Je mi 30 let, doma mám přítelkyni a jednoroční dítě. Pracuji ve strojírenství za slušné peníze na tuto dobu. Už to asi bohužel vše přestávám zvládat a nevím jak dál.
V práci dělám na vysoce kvalifikované dělnické pozici. Nároky na výrobu, kvalitu, kvantitu jsou vysoké. Pracuje se v úkolové mzdě, takže aby si člověk něco slušného vydělal, musí zabrat. Navíc neustálá buzerace od vedení je maximální. Do kolen mě dostává také to, že chodím 12 hod. směny denní a noční včetně víkendů. Takže z práce chodím fyzicky i psychicky vyždímaný.
Doma si moc klidu také neužiji. Máme 11 měsíční dcerku. Přítelkyně toho má za celý den také dost a když dorazím k večeru domů, slyším buď dcerku a nebo přítelkyni, která se jí snaží zvyšením hlasu uklidnit.
Před dvěma měsícemi mi zemřel dobrý kamarád a to mě také docela ranilo.
Tohle ždímání trvá již skoro rok a bojím se, aby to již nebyla konečná. Kdybychom neměli dcerku, zřejmě bych si dal již nějaké to volno a šel třeba na měsíc na neschopenku si tak říkajíc odflusnout, jenomže to nejde. Doma malý prcek a tak se snažím fungovat co nejvíce dál, protože když bych byl na neschopence, tak nevýjdeme s penězmi, když přítelkyně je na mateřské.
Deprese jsou snad již na denním pořádku. Nepamatuji nějaký normální den. Připadá mi, že za to všechno zlo, které se kolem mě odehrává mohu sám a kdybych se trochu změnil, možná by to bylo lepší. Všichni jsou nepříjemní, odměření, arogantní, zlí, zákeřní. Nebo je chyba ve mně?
Změny nálad? To je snad nejhorší. Většinu času jsem zachmuřený a zadumaný do sebe. Aby mě něco potěšilo a abych se začal smát, tak to již nepamatuji, kdy to bylo naposledy. Nejhorší je, že když na mě někdo promluví, tak si to vyložím dle svého a většinou vybouchnu a dotyčného seřvu jako malého kluka. Záleží, kdo na mě promluví, protože lidi mám zaškatulkované a pokud vím, že na mě mluví hodný člověk, tak je to bez problému. Někdy to ve mně ale hodně rupne a vzteky cítím jak mi pulsuje krev v žilách a rozčílením bych mlátil pěstmi raději do zdi než do člověka...
Snad každý den jsem úplně mimo. Chodím, funguji, žiji jak v nějakém snu. Vše kolem mě plyne ani nevím jak a hlava se mi pořád motá a motá a jen si říkám, jestli s sebou někdy nešvihnu o zem.
Trpím nespavostí. Spím cca 4 hodiny a když vstanu, jsem unavený minimálně stejně jako než jsem šel spát.
Poslední dobou jsem asi opravdu blázen... Začal se mi v noci zjevovat zesnulý kamarád. Jednou jsem cítil, jak mi něco sáhlo na nohy. Probudím se, vidím ho stát o podál a zaslechl jsem jen něco jako by mi říkal, že "Tady je líp".
Od té doby jsem asi 4x při otevřeném okně přemýšlel, že vyskočím ven. Bydlíme v 5. patře paneláku.
Nevím co dál. Jsem asi magor. Co mám dělat? Mám doma malé dítě. Musím pracovat kvůli penězům, abychom vůbec mohli žít. Často je mi do breku. Bojím se, že když budu pokračovat takhle dál, tak v tom lepším případě s sebou někde švihnu o zem a v tom horším případě nedej bože v pomatení mysli vyskočím z okna...
Prosím, poraďte...
MUDr. Miroslav Sekot
Specializace: Adiktologie, Gerontopsychiatrie, Psychiatrie, Psychoterapie Pracoviště: Hélio - centrum pro duševní zdraví
Dobrý den Milane.
Po pravde receno, sam vam nejsem schopen rici, co se deje, vychizim z toho, co v...
