Opiáty na cestě historií lidstva – I. část
Opiáty a opium samotné jsou téměř tak staré jako lidstvo samo. Nejsou tedy výsadou několika posledních desítek let. Byl k nim v historii vždy stejně odmítavý postoj jako dnes, nebo se náhled na tyto látky v průběhu času měnil?
Pravěk a starověk: ve znamení radosti a veselí
Vlastnosti makové šťávy byly známy již v době mezolitika (8 000–5 000 př. n. l.). Podle tureckých zdrojů je kolébkou máku země dvou řek – Mezopotámie. Sumeřané opium znali a užívali pro něj ideogram "hul", jenž je překládán jako !radost" či "veselí". Užití opia dále zřejmě rozšířili asijští nomádští obchodníci ze Sýrie. Podle ústního podání se mák jako prostředek k utišení bolesti užíval již v 7. století. Jeho omamné účinky byly zřejmě známy i prvním egyptským lékařům.
Každá civilizace si vytvářela svůj vlastní mýtus spojený s opiem. Ve starořeckých pověstech byly makovice zasvěceny bohu spánku Morfeovi. Řekové ale také uctívali bohyni Deméter, která trpěla velkým hořem, na něž zapomněla až po odhalení tajemství makovice. Také Helena Trojská podávala vybraným nápadníkům opojný nápoj nepenthe s účinky nápadně podobnými opiu. Z Řecka se poznání dostalo do Říma. Zde vymyslel osobní lékař císaře Nerona všeobecně účinný lék zvaný theriak, který byl podáván s opiem.
Arabové převzali opium od Egypťanů a dovezli ho do Indie, kde byl v roce 1526 (ve stejném roce, kdy zahynul náš panovník Ludvík Jagellonský), v době panství islámské říše, vybudován první státní opiový monopol. Opium se odtud později rozšířilo po celé jihovýchodní Asii a do Číny.
Novověk ve znamení Laudana
Paracelsus, lékař nazývaný také "otcem moderní farmakologie", vytvořil na počátku šestnáctého století recept složený z opia, alkoholu a koření, který nazval Laudanum. V Evropě se pak beze změny používal po dalších 400 let. Oblíben byl zejména ve vyšších kruzích mezi politiky.
Je libo opium jako nápoj?
Po mnoho století bylo opium pojídáno a popíjeno. S rozšířením tabáku v 16. a 17. století se ale začaly vyvíjet techniky umožňující i kouření opia. Mezi kuřáky opia patřil například slavný spisovatel 19. století Charles Dickens. Celé 19. století ale opiu velmi přálo. Opium totiž bylo natolik levné, že bylo dostupné prakticky v jakémkoli množství i těm nejchudším vrstvám. Dokonce se v některých oblastech prodávalo pivo téměř výhradně s přídavkem opia, asi jako tonik s ledem. Nebo jste si mohli dát opiový čaj. Ten byl ostatně v některých lékárnách k dostání až do 50. let 20. století.
Do říše snů s Morfeem
Dalšími událostmi, které šíření opiátů velmi pomohly, byla nejprve identifikace aktivní složky opia, kterou její objevitel Sertuerner nazval principum somniferum. Jméno později změnil na morfin na počest řeckého boha snů a spánku Morfea. Zanedlouho poté byly izolovány i další účinné složky opia (kodein, thebain a papaverin). V roce 1874 byl syntetizován diacetylmorfin, který o několik let později začala německá firma Bayer prodávat pod jménem Heroisch, což znamená "silný". Po léta pak byl heroin považován za účinný lék závislosti na morfinu.
Druhá převratná událost, ke které došlo v 19. století, bylo vyvinutí intravenózní (nitrožilní) aplikace léků. Po neúspěšných pokusech byla ve Skotsku v roce 1858 vyrobena první injekční jehla.
Tou dobou se ale už pomalu začaly nad tolerancí k opiu stahovat černé mraky.
(kam)
