Životní krize
Dobrý den, přemýšlím, jaký dotaz Vám položit...když vidím otázky nahoře, tak asi nejlépe to vystihuje - mám strach, že se deprese dostaví znovu. Nechci ji už znovu zažít. Můžu se toho vyvarovat? ......je mi 54 let, manžel mě opustil před 3 lety kvůli o 24 let mladší milence, se kterou udržoval vztah 8 let, jak jsem se později dozvěděla. Mladší dcera mě úplně odstřihla, sama trpí úzkostnými stavy a před rokem se pokusila o sebevraždu. Trápí mě samota a vyhlídky na ještě větší samotu (teď aspoň chodím do práce) ve stáří. Mám úzkostné stavy, které mi úplně blokují mysl. Nedokážu se na nic soustředit ani dotahovat věci ( po rozvodu mám spoustu vyřizování a nedávám to). Nedokážu být sama se sebou, toužím chorobně po lásce a po tom, aby mě někdo miloval a já jeho.V tom jsem nedospělá..jako dítě. A v mém věku je to zabité. Zkusila jsem vše, seznamku, chodit do společnosti...Mám své nároky a ty se nesetkávají s vhodným protějškem. Ti vhodní chtějí , nebo už mají, mladší . Vím, že mi neporadíte, co s posraným životem, že? Smířit se a radovat se z maličkostí, ....že venku svítí slunce a koupím si nový kabát. Ale je mi to úplně jedno....Píšu, protože se ta psychická bolest nedá vydržet a nemám komu zavolat. Lexaurin mám doma, v akutním případě si ho dám. Antidepresiva už nechci. Měla jsem je v životě 2 krát, tehdy mi pomohly , samozřejmě, ale posun vlastně veškerý žádný - když to hodnotím z dnešního pohledu. Přeji vám hezký den a děkuji, že jsem to aspoň mohla hodit "na papír".
MUDr. Barbora Magdolenová
Specializace: Psychiatrie Pracoviště: Česká správa sociálního zabezpečeníDobrý den paní Soňo, děkujeme za Váš dotaz. Prožíváte zjevně životní krizi, z mého pohl...
