Ubližování blízkým v afektu
Dobrý den, máme dvě děti, já pracuji(vysoká gastronomie), manželka skončila mateřskou "dovolenou", teda také již pracuje(dis ve zdravotnictví) a vedeme na první pohled normální život. Jako matka je manželka naprosto skvělá, ukázková, co se týče navštěvování různých kroužků, trávení času s dětma, plnění školních povinností, prázdninový pobyty pro matky s dětma apod. . Převážnou dobu svého volna trávíme spolu, s dětma. Problémem je povaha manželky, prudká(beran), která při hádce se mnou, povahou klidnější(býk), se v jisté fázi zaměří na to(což pak sama potvrdí), aby způsobila svým chováním mou reakci jinou, než důstojnou. Toto způsobuje lámání hranic v tom, co je při hádce běžné. Začalo to fyzickým napadením, ponižováním(plivání do obličeje a pod.), vyhrožováním sebevraždou..a dostalo se to do fáze psychických, bohužel teď už i fyzických útoků na děti(jedná se zatím o poze jednu situaci, dovoluji si usoudit, že se nemusí jednat o v budoucnosti opakovaný jev), a snahy vyskočit z okna v mojí přítomnosti. Musím podotknout, že na možnosti vzniku takovéto situace má vlyv požití alkoholu, někdy stačí dvě piva anebo 2-4 dcl vína. Destiláty nepije. Nepije doma, sama. Spolu si zajdeme občas na pivo. Vypije třeba i čtyři, ale když řídím celý rozhovor(odvádím pozornost jinam při jakémkoliv náznaku neshody), nehrozí nic. Stačí ale být ve společnosti, chvíli se bavit oba s jinými lidmi a šance pro konflikt je veliká. Nejde vždy o žárlivé scény, ale jsou i takové případy. Nejsou však předmětem samotné hádky, jenom spouštěče. Při poslední hádce jsem měl co dělat, abych manželku vytáhl zpět z okna-byla celým tělem visící z patra. Druhý den pak tvrdí že některé momenty si vůbec nepamatuje a v důsledku se vlastně nepoučí, jenom rozšíří míru intenzity útoků a sebevražedných pokusů. Nechce navštívit odborníka, který by jí alespoň poradil, či vysvětlil, jak tomuto předcházet(jestli je to vůbec v její silách) a já se musím přiznat, že mám strach. O ní a HLAVNĚ O DĚTI, o kterých říká, že když se zabije, tak mne je nenechá, že si je vezme se sebou. Stále doufám, že existuje něco, jako pravidla jednání, chování, při takovéto situaci. Myslím si, že jsem psychicky vyzrálý a schopný zachovat se účinně, mít v rukách účinnou obrannou psychologickou strategii. Nechci ji nasilím odvézt k lékaři. Chci k němu já, abych s ní uměl "pracovat"- zachovat se tak, aby to nedocházelo až sem. Vyvinu veškeré úsilý, abych to dokázal. Lze to?
Dobrý den.Velmi Vás obdivuji.Vaše otázka je také položena skvěle-obávám se,že ani jinak po...
