SBS
Dobrý den, mám dotaz týkající se syndromu třeseného dítěte (dále SBS). Když byly synovi asi 2 měsíce (pak možná i 3), stalo se mi několikrát (cca 4-5krát), že jsem plačícího synka uklidňovala tak, že jsem seděla na posteli v tureckém sedu (nebo tak nějak), miminko jsem držela kolmo proti sobě (nožičkama ke svému trupu), jeho hlavičku jsem držela v dlaních a houpala se (původně) ohýbáním svého trupu celá s ním dopředu a dozadu. Jenomže jak jsem byla unavená, upadla jsem do polospánku a když jsem se probrala, zjistila jsem, že malý už spí, hlavičku má úplně uvolněnou a já vlastně už, řekla bych, že celkem prudce, třesu jen jeho hlavičkou, ale to až tak, že mu letěla dopředu do prudkého předklonu (vlastně až bradičkou k hrudníčku), pak zpět (narazila) do mých dlaní (k tomu synova hlavička vykonávala ještě i rotační pohyby). Nejen, že jsem se nehoupala s ním ohybem trupu, ale dokonce jsem ani nepohybovala předloktím nahoru a dolů ohybem loketního kloubu. Prostě jsem už jenom zvedala (ale značně rychle) dlaně (ohýbáním zápěstí) a prsty. Jak dlouho jsem v těchto několika případech jeho hlavičku takto natřásala nevím právě proto, že jsem během toho v sedě napůl spala. Samotné mi to přijde divné, protože když jsem si podobný pohyb zkoušela nasimulovat v bdělém stavu, přišlo mi, že takový pohyb je mnohem náročnější, než obyčejné pohupování se vpřed a vzad, natož ho provádět skorospící, nicméně skutečnost je taková, že jsem se toho skutečně několikrát dopustila. Je mi jasné, že to bylo špatné, když už se mi to tedy stalo po několikáté, dala jsem si pořádný pozor, aby se taková situace již nikdy nemohla opakovat. Vyčítala jsem si to, ale to bylo tak vše. Vím, že SBS je něco trochu jiného, hlavička mého syna vykonávala prudkou flexi, ale už ne hyperextenzi (možná mírnou extenzi, když jsem dlaně při "chytání" hlavičky ohnula až příliš na druhou stranu-směrem dolů k posteli). Jenomže třesení to bylo a mechanismus vlastně dost podobný, mozek malého určitě narážel do přední části lebky a pak i do zadní, když se hlavička zastavila "nárazem" do mých dlaní. K prudkým změnám nitrolebního tlaku určitě nutně muselo docházet. Dnes je chlapečkovi skoro 12 měsíců, nevykazuje žádné negativní příznaky ani nikdy nevykazoval, jeho fyzický, psychomotorický i neuropsychický vývoj zdá se být v pořádku. Nicméně, nedávno mi toto moje chování přišlo znovu na mysl, začala jsem se o SBS více zajímat, a zjistila jsem, že tedy mohlo možná i tímto výše popsaným mechanismem dojít k poškození (atrofii) mozku mého dítěte jako následek nezjištěného subdurálního krvácení (hematom se prý může v některých případech sám vstřebat, takže, chápu-li to správně, ani nemusím vědět, že syn subdurálně krvácel/?/). Nevím, co bych nyní měla dělat - když jediná možnost, jak poznat co nejdříve, jestli k onomu poškození došlo, je MRI, což je u malých dětí, které se na toto vyšetření musí uspat, považováno za celkem invazivní metodu a stejně zřejmě, pokud k poškození došlo, už se s tím teď nic dělat nedá (žádný akutní subdurální hematom evidentně nemá - chronický zřejmě také ne, když ten se projeví obvykle alespoň do tří měsíců od traumatu). Na druhou stranu mi představa čekání do nějakého předškolního až školního věku, zda bude mít syn problémy, přijde nesnesitelná. Máte tedy pro mě nějakou radu? A dá se alespoň s minimální pravděpodobností vyjádřit, jaké nejzávažnější problémy by mohly mého syna čekat po tomto mém jednání? Sice mi přijde skoro nemožné, aby se najednou začala projevovat nějaká těžší forma mentální retardace, když se doteď krásně vyvíjí, ale.. co já (coby laik) vím.. Velice děkuji za případnou odpověď. S pozdravem, Lucie
MUDr. Hana Černá
Specializace: Pediatrie / Praktické lékařství pro děti a dorost, Dětská kardiologie Pracoviště: Dětské oddělení Pardubické krajské nemocnice, a.s.Dobrý den, Lucie. Vzhledem k tomu, že od popisované události uplynulo již dost času, těžko n...
