Psychika
Dobrý de, je mi třináct let a jsem na ZŠ. Mám jen jednu nejlepší kamarádku. Necítím se vůbec sama a nic mi nechybí. Nedávno jsem se přestala bavit se svým kamarádem, ale vůbec mě to netrápí. Už tak rok mám svůj "imaginární svět". I když si s tím vlastně nejsem vůbec jistá. Když se třeba rodiče hádají (nehádají se hodně, jen se třeba dohadují, ale i tak mi to je nepříjemné) tak se zavřu v pokoji, a třeba si začnu představovat že jsem učitelka naší třídy a že jí začínám vyučovat, nebo že jsem známá youtuberka, vymýšlím si otázky a odpovídám na ně, jakoby jsem vysílala žive. Přitom žádné youtubery nesleduji. "vysílám živě" když jdu ven, když jsem ve společnosti, prostě vždycky. Doma si hraju na to že jsem zpěvačka, nebo předskokan na koncertě a zpívám, když hraju hry na počítači, dělám že něco nátáčím opět na internet. Představuji si, když jdu ze školy, že ke mně přijde spolužák který se mi líbí a povídá si se mnou. Nebo že mě jen sleduje. Prakticky nežiju svůj život, moc mě to netrápí, ale spíš mě mrzí že mi utíkají okamžiky mého života. Myslíte, že to je jen dětské snění, nebo se mám s tím někomu svěřit a řešít to dál? V poslední době to nemohu vypustit z hlavy.
MUDr. Zdeňka Janoušková
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé Pracoviště: Ordinace praktického lékaře, Velká BítešDobrý den. Tento portál je určen pro odpovídání na zdravotní potíže, tvoje potíže do tét...
