Psychika
Za poslední rok jsem prožil těžké období s nadměrným stresem, i když jsem si ho emotivně moc nepřipouštěl. Úmrtí v rodině, špatná práce přes léto, velice obtížný semestr, marné hledání studentského bydlení a dalších spoustu záležitostí jako první focení velké svatby. Před vánoci to však na mě nejspíš všechno dolehlo (jakoby z týdne na týden) a stal jsem se naprosto slabým a psychicky nepoužitelným. Měl jsem pocit, že nemůžu chodit, nohy mi naprosto zeslábly a ztratil jsem na nich větší množství svalstva za cca půl roku, psát (a to ani na počítači, pocity sem tam přetrvávají), ba se vůbec dostat ven z postele, neměl jsem ani žádnou chuť k jídlu, či životu, a to měsíc v kuse. Jakožto sportovec už jsem měsíc nic nedělal z důvodu naprosté nechuti (běhání každý druhý den pro mě nebyl problém). Za celý ten rok si snad nepamatuji, že bych pořádně vypnul. Když spím, tak se mi pořád něco zdá a budím se vždy unavený bez energie. Zhubnul jsem snad 5-6 kg, a to si myslím, že především svalové hmoty. Vsugeroval jsem si, že mám ALS, neboť mi všude cukaly svaly a byl jsem naprosto slabý. Dvoje krevní testy, včetně boreliózy, však ukázaly, že jsem interně naprosto zdravý a mám navštívit spíše psychologickou pomoc, neboť všechny indicie ukazovaly na stresové zhroucení. Po pár návštěvách psychologické terapie (kdy mi doktorka doporučila lehké léky na úzkost) a nucenému stravování se mi udělalo v posledních dnech líp a už mám dokonce i mnohem větší chuť k jídlu. Trochu jsem přibral, vrátila se mi částečně nějaká tělesná síla. Často se mi však potí ruce a prsty (což se mi v žádném případě nikdy nedělo), jsem nemotorný a nemám moc citu v prstech (ve smyslu koordinace). Co mě však nejvíce trápí a zužuje, je to, že necítím špičku jednoho prstu na pravé noze (druhý hned vedle palce, ale též mám pocit, že citlivost celého pravého chodidla je nižší, než levého), mám pocit, že neumím někdy chodit na pravou nohu (že na ni nemohu plně došlápnout), prsty na ní mám méně ohebné než na levé a v noci, když chci spát, tak mám každou noc takové podivné epizody, kdy nevím jak si mám "dát" pravou nohu tak, aby mi to nebylo nepříjemné, noha jako by divně brní, nebolí, ale vyvolává pocit, jako by vůbec nebyla moje, přijde mi, jako bych s ní musel pořád hýbat. Ráno se vždy vzbudím mnohem dřívě a velice mě bolí stehna, a to tak, že nemůžu zaspat, pocitově bych to přirovnal k tupému bolestivému tlaku uvnitř obou stehenních svalů (horních), který se jen lehce blíží svalovici. Někdy mě však bolí i celé dolní končetiny. Co se však týče síly, tak dřep pro mě není problém, vždy si schválně zkusím udělat pár dřepů a jediný problém, který mám, že mi loupají klouby, což považuji za normální. Přes den mě však nohy normálně nebolívají, jsou však pořád dost slabé, maximálně brní či vyjímečně mravenčí. Mám se strachovat? Všichni mi již říkají, že je to ze stresu, že to ischemie být nemůže a je fakt, že většinou po lexaurinu je mi mnohem lépe. Nejlépe z celého dne mi je tehdy, když jdu již do postele, to mám vždy pocit, jako by mi nic nebylo, krom tedy té nohy, kterou pociťuji v podstatě pořád, hlavně při chůzi, kdy mám pocit, že nejdu rovně a pořád se na to musím soustředit. Ještě bych rád dodal, že jsem několikrát za poslední dobu prožil menší uzkostný atak, kdy jsem měl pocit, že nemůžu dýchat. Též často pociťuju lehkou dušnost a prožívám občasné bolesti zad a krčních svalů.
MUDr. Dagmar Doležalová
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé Pracoviště: Praktická lékařka pro dospělé BrnoDobrý den, psychika velmi ovlivňuje zdravotní stav. Hodně také udělalo své celkové vyčerpá...
