Pooperační dušnost
Dobrý den,
měla být dotaz týkající se dušnosti po operaci. V květnu jsem měla mít laparoskopickou gynekologickou operaci, ta byla o měsíc odložena pro angínu (z té jsem se dostávala dost dlouho a ještě se pak jednou vrátila) a teď operace proběhla bez potíží. Jsem asi 7 den po výkonu už doma. Druhý den, co jsem se vrátila z nemocnice začal kašel, další dva dny byl dost silný produktivní a spolu s tím začala výrazná dušnost a bolest mezi lopatkami. Teď kašel velmi pozvolna ustupuje (brala jsem si Erdomed co mi zůstal po léčení angíny), ale dušnost zůstala a docela dost už mě od toho i pálí na hrudi a nemůžu se jí zbavit.
Nechci ale panikařit. Občas trpívám na hyperventilaci
a v posledních měsících mi dochází i hormony štítné žlázy (jsem po odstranění půlky ŠŹ a dosud jsem neměla substituci, tu asi brzy dostanu) a jak jsem se dostala s hormony dolu začínám mít docela nízkou toleranci stresu. Dušnost vypadala tedy spíš jak "dojezd" stresu po operaci. Zkusila jsem všechny klasické triky - dýchat do papírového pytlíku, dávku magnezia, řízené dýchání, pak už jsem ze zoufalství sáhla i po neurolu, aby mi to jednorázově pomohlo, ale nic z toho moc nefunguje. Teploty nemám, vykašlávám sice ale je to čiré. Bolest mezi lopatkami mohou být skříplá záda a kašel ustupuje. Navíc, když se ráno probudím tak dušnost neni, napadá mě, že kdybych opravdu měla nějaký skrytý zápal plic nebo něco podobného, tak by mě dušnost budila snad i v noci. Nevím, nejsem doktor, ale docela mě to znervoznuje, právě i vzhledem k tomu, že jsem docela brzy po operaci.
Byla bych mnohem klidnější, kdyby mi má obvodní doktorka mohla alespoň na vyžádání (a klidně bych to i zaplatila) udělat rentgen plic, aby se nic nezanedbalo a pokud se ukáže, že mi nic neni, tak se uklidním a pokorně se vrátím k horčíku a dýchání do pytlíku. Jenže díky opakované angíně, odsunu operace a opakování předoperačního vyšetření jsem u OL teď byla velmi často a tak nějak lehce taktně mi bylo naznačeno, že jsem tam moc často a já už fakt nechci obtěžovat.
Mám tedy ještě vyčkávat a zkoušet se z toho dostat nebo kontaktovat moji doktorku a zkusit si vyžádat ten rentgen, jen pro jistotu, i když si mě nejspíš zařadí do škatulky bláznivých hypochondrických pacientů?
Velmi děkuji a zdravím
Jano, chápu, že se Vám už k lékařce nechce, ale bylo by to na místě. V úvahu připadá neje...
