Obezita
Dobrý den,
ráda bych se s Vámi poradila ohledně mého NEUSTÁLÉHO přibírání. Moje výchozí váha byla 68 kg/179 cm, nyní vážím 108 kg/179 cm. Posledních 5 let soustavně přibírám, v průběhu cca 5 let jsem přibrala 40 kg, z čehož nejvíce za poslední 2 - 3 roky. Podle analytické váhy, kterou vlastním, mám v těle 49,7 % tuku, tedy téměř polovina mého těla je tvořena tukem! Tuk se mi ukládá hlavně do oblasti břicha, které je obrovské, zcela v nepoměru s ostatními částmi těla. Jako důležité vnímám to, že jsem nijak nezměnila styl stravování, stále se stravuji tak, že každý kdo mě zná, nechápe, z čeho jsem tlustá (používám pouze olivový olej, jím hodně zeleniny a přiměřeně ovoce, snídám jogurt 3,5 % tuku, dělám domácí müsli, nekonzumuji tlusté maso, jím hlavně kuře, králíka, krůtu, vyjímečně libové vepřové..nezahušťuji omáčky, nejím smažené, pomazánky dělám výhradně z tvarohu, knackebrot pro mě není sprosté slovo :) ) Radila jsem se s několika výživovými poradci, 2 měsíce držela poctivě, co mi doporučili, ale nestalo se vůbec nic. Pokusů bylo několik. Buď jsem opět něco přibrala, nebo se nestalo vůbec nic. Objektivně jsem zcela zdravá - je mi 31 let, nemám zvýšený krevní tlak, ani cukrovku, cholesterol mám v pořádku, nechala jsem si stanovit hladinu kortizolu ze slin, hodnota byla zcela v normě, údajně mám v pořádku i štítnou žlázu (byla ale vyšetřena již před nějakou dobou)...aby byly informace kompletní, co objektivně nemám v pořádku je hlava - trpím na poměrně silné panické ataky, které se ale poslední rok snažím zvládnout zcela bez medikace. Nastudovala jsem si knihu Jak překonat panické ataky: Příručka s okamžitým účinkem proti strachu od R. Baker i publikace doc. Praška. Aktuálně trpím na palpitace, mám pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi, ale když si změřím tep mám 79. Pocitově (v hlavě), mám ale tep 150! na hrudi mě bolí tak nějak permanentně, věřím, že mé srdce je vážně nemocné, že mám arytmii nebo infarkt, že selže a já prostě umřu, nemůžu se nadechnout ...zatím jsem nikdy neumřela, ale v podstě na tu smrt denně čekám. Zkrátka jsem naprosto učebnicový příklad, v těch knihách se zcela poznávám, píší tam prostě o mě. Určitou výhodou je, že mám nad celou situací určitý nadhled (jak jen je to v dané situaci možné), ale někdy mě to zcela porazí. Asi před 3 měsíci mi zjistili astma, které nemám stále kompenzované, takže někdy přirozené problémy s dýcháním mi spouští ataky, takže je to celkem začarovaný kruh..píši to hlavně proto, že chci zdůraznit, že jsem téměř denně ve stresu. Tělo je nejspíš ze všech těch atak vyčerpané, kvůli malému dítěti a náročné práci se nedostanu do postele dřív než ve 22 hod, usnu zpravidla před 23 hod a vstávám v 5 hod. Jsem prostě strašně unavená, duševně i fyzicky, na cvičení nemám sílu. Na astma jsem dostala Alvesco, na alergii Xados. Bojím se, že po těchto lécích, které mají vždy na organismus tlumící účinek ještě víc přiberu. Děsí mě to tempo, je mi 30 let, jsem mladá, kam se dohrabu za pár let? Bude ze mě slonice, která zůstane sama, protože žádný normální chlap tohle nemůže dlouhodobě vydržet...už teď můj muž žije se zcela jiným člověkem...můj dotaz zní - aktuálně nemám snad ani ambici těch 40 kg zhubnout, chci to přibírání alespoň zastavit. Nedaří se...myslíte se, že se to vše děje kvůli mé psychice? Je možné, aby měl stres v hubnutí takovou roli? Můj muž tvrdí, že je to jednoduchá fyzika založená na příjem/výdej, vše ostatní je jen výmluva. Pomůže mi objednat se do nějaké obezitologické poradny? nebo je to vzhledem k výše uvedenému zbytečné? Děkuji za Vaši radu.
Vážená paní Evo, děkuji za dotaz. Ani nevíte, jak Vás chápu a jak je mi líto toho, co prož...
