Neskutecny strach
Dobry den pani doktorko. rozhodla jsem se, ze vam napisu, protoze jsem uz zoufala. Nikdy jsem takovy pocit nemela. Dokonce me ani moji blizci takhle neznaji. Vzdy jsem byla silna a vydrzela hodne ran, co mi zivot nachystal. Mam tyden pred ustni maturitni zkouskou a pohltila me panika, ze nic nezvladnu. Jen brecim a jakoby to nebyla ani ma duse, co je ted uvnitr. Tento rok jsem mela hodne ran. Prisla jsem na neveru ze strany pritele, ma matka me zklamala v jednani. Posledni pul rok resi jen sama sebe, dokonce se po jejim boku objevil muz, ze ktereho je strasne hotova a mluvi jen o nem a muj otec mel pred mesicem infarkt. A ted se mi zda, ze se v tech problemech topim a nemam zadne vychodisko. Citim hroznou uzkost. Nevim jak se toho pocitu zbavit. Mam pocit, ze zase zklamu, vse pokazim a ze jsem k nicemu. Zkusila jsem si vzit lek, ktery mi predepsala neurolozka. Jmenuje se Lexaurin. Ale jen pullu. Jenze po tom sem se nebyla schopna take ucit. Pani doktorko, moc vas prosim, poradte co mam delat. Mam strach, ze jak se zkouska bude blizit, ze si treba neco udelam. Zadne takove myslenky nemam, ale na druhem stupni ZS jsem se sebeposkozovala z sikany ze strany spoluzaku. Dekuju
Milá Sáro, za poslední rok jsi překonala opravdu hnoho náročných situací, které tě podrobi...
