Neklid, bušeni srdce..
Dobrý den, rád bych se podělil o svůj příběh a byl v ideálním případě nasměrován k řešení svých zdravotních problémů.
Vše začalo před třemi lety, kdy jsem po studiích zamířil do UK vydělat nějaké peníze. Začal jsem pracovat jako barman v kasínu na nočních směnách. Byly to fyzicky náročné, 12ti hodinové směny, hlavní problém ale byl přechod na noční režim a stím spojená nespavost. Byly týdny, kdy jsem mezi třemi “dvanáctakmi” nespal ani minutu a následně prospal klidně hodin třicet. Po čtyřech měsících jsem se naprosto vyčerpaný vracel do česka. Několik dní před odjezdem přišla rána v podobě rozchodu s letitou přítelkyní. Od té chvíle jsem již nespal vůbec a čas mezi prací prokládal místo postele lahvemi vodky. Už ani nevím jak jsem doletěl do Prahy a zastavil se u přátel, které nenapadlo nic lepšího, než mi podstrčit drogy na “probrání”. Těch pár hodin na pervetinu byly nejlepší chvíle za poslední měsíce, takže jsem v tom, samozřejmě bez spánku, pokračoval asi dva dny do naprostého kolapsu ve vaně. Zatemnilo se mi před očima, rozloučil jsem se se svým krátkým životem a odpadl. Probral jsem se až ráno vedle vany. Od té chvíle už nebylo nic jako dřív.
Vracel jsem se domů s nesnesitelným bušením srdce, pocením, mžitkami před očima a hlavně ohromným pocitem neklidu. Toto v podstatě nepřestalo po následující dva roky. Otevřel jsem si malou kavárnu, což je hlavně ze začátku poměrně stresující věc a každý větší stres můj stav násobil. Strašlivé bušení srdce, neustálý pocit na omdlení, pocení, neklid.. několkrát týdně jsem měl záchvaty, kdy už jsem nebyl schopný normálně fungovat a koordinovat pohyby, tep srdce byl neměřitelný. Po zhruba deseti minutách hlubokého dýchání a dalšího loučení se životem se to uklidnilo. Vždycky jsem byl hodně hubený, kolem 60ti kilo, ale teď jsem padal blízko k 50ti. Také se mi začaly velmi rychle kazit zuby.
Začal jsem samozřejmě chodit po doktorech. Byl jsem u kardiologa, který nic nezjistil a několika obvodních lékařů. Jeden zjistil lehkou tachykardii, předepsal mi betablokátory. To nepomáhalo. Šel jsem k dalšímů, ten mi diagnostikoval panickou ataku, předepsal mi chvilkově ulevující, ale nic neřešící diazepam. Třetí mi řekl, že jsem zdravý jako desetileté dítě a odeslal mě k psychiatričce. Vyzkoušel jsem bez účinku několik koleček antidepresiv a vykašlal se na to. Po roce a půl přežívání jsem s kavárnou sekl, zavřel se doma a začal se učit. Téměř okamžitě se mi udělalo lépe, ale nebylo mi jasné proč. Vlasntě bylo, neměl jsem přístup ke kvalitní kávě, takže jsem ji vůbec nepil a výrazně omezil kouření. Intenzivní záchvaty byly pryč a celkový stav se dost zlepšil. Začal jsem trochu sportovat, víc jíst, kávu úplně vyškrtnul, cigarety zredukoval na tři denně. To se v podstatě dostáváme do současnosti, kdy oproti těm hrůzám předešlých let žiju celkem spokojeně. Ovšem v pořádku nejsem, pocit neklidu je stále přítomný a hlavně pořád cítím svůj tep, neustále a v každé poloze si ho uvědomuji, jako bych měl velmi vysoký tlak (který podle přístrojů ale nemám). Problém pak nastává hlavně, když mám před sebou nějakou stresovou situaci - delší opuštění bytu, rande, zubař, i nákup v obchoďáku.. všechny tyto situace v podstatě spouštějí ty věci, které jsem výše popsal. Začal jsem se také cítit nepříjemně a nejistě v přítomnosti většího množství lidí, takže si asi dokážete představit, že můj společenský život na tom není nejlépe. Neexistuje, abych byl přesný:) V podstatě jsem v bodě, kdy jsem již vyčerpal všechny možnosti - lékaře, psychiatry, masáže, různé terapie a stále ani nevím, co mi je, což je nejhorší. Za jakoukoli radu bych tedy byl velice rád.
Moc děkuji za Váš čas a za pomoc lidem.
Libor
Dobrý den,moc díky za důvěru. Myslím, že zasloužíte velký obdiv za to, že jste se dokázal...
