Duševní nemoc u matky
Dobrý den, obracím se na vás s žádostí o radu, neboť mám pocit, že se u mé matky (68 let) projevuje psychická nemoc, s jejíž diagnostikou a případnou léčbou si jako rodina nedovedeme poradit. Nemoc se projevuje stálou úzkostí. Asi 17 let lékařsky neúspěšně potlačovanou. Psychologickou terapii ukončila psycholožka po 4 letech jako neefektivní. (Pacientka nehledá řešení situace, pouze obhajuje své jednání). Lékařsky žádná diagnóza stanovena nebyla, při čemž stav matky se stále horší. Nikdo ji nemá rád, nikdo jí nerozumí, všichni jí lžou do očí. Pravdu má jedině ona a musí ji vymoci vydíráním či násilím. Přestává rozumět psanému textu, logická úvaha a smysl pro povinnost se zcela vytratily. Má nutkání neustále něco mluvit a obhajovat se, ačkoli k tomu není důvod ani správný čas. Fyzicky je asi o 10 let starší, než je její kalendářní věk.
Rád bych tedy věděl od jiného odborníka, než je její ošetřující lékař, zde je tento stav normální nebo se za ním duševní nemoc opravdu skrývá.
Doplňuící informace Ano farmakologickou terapii vidím jako neúčinnou či málo účinnou. Maminka dochází na psychiatrii nejméně 17 let, jako aktuální léčbu uvádí lék neurol na setrvalé stavy úzkosti. Oficiální lékařskou zprávu jsem nikdy neviděl, ačkoli jsem o ni maminku mnohokrát žádal. Praktik by o stavu vědět měl. Již před časem z mého popudu vyslal maminku k psychologovi, kam jsme docházeli společně 4 roky. Po dvou letech mi lékař sdělil, co jsem včera uvedl, že problém nikoli diagnózu řešit nemůže, neboť maminka všechny nabízené alternativy řešení odmítá (nic neřeší, chodí se obhajovat, takto to vyslovil), s tím ji také z péče po dalších dvou letech propustil.
Na neurologii dochází maminka s dílčími problémy (bolestmi těla paměť atd.). Rozhodný názor zda je stav maminky normální nebo nenormální jsem od lékařů nikdy neslyšel??
Co se týká toho sociálního zázemí, žijeme v rodinném domě se třemi bytovými jednotkami, jednu obývá matka, druhou bratr, třetí já se svou rodinou. V rámci možností se snažíme o pravidelný kontakt. Matka je nejvíce závislá na vnoučatech, ty ubližují o něco méně než dospělí, ačkoli jsou pod jejich vlivem a bojí se jich.
Hlavní stresující faktory matka v zásadě udává jako manželství s alkoholikem, který zemřel právě před 17 lety (bytostně odmítá, že by v manželství kdy udělala chybu a odmítá přijmout tento stav za léty vyřešený)
Velkou ránu ji dal odchod z pracovního procesu a osobní neshody s bývalým vedoucím. Věc opět nemá vyřešenou, ačkoli, je vše 10 let pasé a účastníci již nejsou živí.
Věc, o níž všichni víme, je ta že byla do svých 55 let citově a pracovně závislá na své matce, s její smrtí se též nikdy duševně nesrovnala.
A poslední silné je a nikdy nepřijala, že nejstarší vnuk trpí poměrně silnou formou Aspergerova syndromu (zde obviňuje lékaře a všechny zúčastněné ze lži, hodlá vnukův stav sama napravit.
MUDr. Lenka Smejkalová
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé
Dobrý den pane Miroslave.
Nerozumím pojmu, že úzkost byla lékařsky neúspěšně potlačován...
MUDr. Miroslav Sekot
Specializace: Adiktologie, Gerontopsychiatrie, Psychiatrie, Psychoterapie Pracoviště: Hélio - centrum pro duševní zdraví
Dobrý den
dotaz je komplexní odpověď nebude jednoduchá.
Ale zkouším to zjednodušit, úzko...
