Pneumonie

Pneumonie, neboli zápal plic, je zánětlivé onemocnění průdušinek, plicních sklípků a/nebo plicní tkáně. Typicky se projevuje horečkami, kašlem, bolestí na hrudi a dušností. Za vznik zánětu plic odpovídají nejčastěji bakterie, viry, plísně nebo parazité. Mohou se buď po vdechnutí přímo rozmnožit ve Vašich plicích, nebo se k nim dostávají rozšířením zánětu z horních dýchacích cest. Vznik plicního zánětu způsobuje i inhalace některých dráždivých látek nebo vdechnutí cizího tělesa.

Pneumonie, neboli zápal plic, je zánětlivé onemocnění průdušinek, plicních sklípků a/nebo plicní tkáně. Typicky se projevuje horečkami, kašlem, bolestí na hrudi a dušností.

#IMG#

Co jste možná netušili...

Snad každé školou povinné dítě již dnes ví, že plíce jsou místem výměny kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a okolním vzduchem. Starověcí lékaři však měli o jejich významu svéráznější představy. Považovali je především za jakýsi „výměník tepla“, který pomáhá ochlazovat pracující srdce. Takové přesvědčení převažovalo až do středověku. Časem se k němu přidala ještě další zajímavá teorie. Dýchací pohyby učenci vysvětlovali jako pobídky pro srdeční stahy. Plíce dostaly další funkci - měly fungovat jako bič na srdce.

Nové pohledy na stavbu lidského těla a jeho funkce přinesla renesance. Z té doby pochází i přiléhavý popis plic a jejich vnitřní struktury od Leonarda da Vinci. Přirovnává je k houbě, která se po stlačení zmenší a po uvolnění tlaku opět nabude původní velikosti. Da Vinci tušil, že plíce slouží k výměně určitých látek mezi vnitřním prostředím organismu a okolím. Nechápal však vztah mezi jejich stavbou a funkcemi. K objasnění fyziologie dýchání přispěl až o téměř 200 let později objevitel krevního oběhu, anglický lékař William Harvey.

Jak vzniká...

Za vznik zánětu plic odpovídají nejčastěji bakterie, viry, plísně nebo parazité. Mohou se buď po vdechnutí přímo rozmnožit ve Vašich plicích, nebo se k nim dostávají rozšířením zánětu z horních dýchacích cest. Vznik plicního zánětu způsobuje i inhalace některých dráždivých látek nebo vdechnutí cizího tělesa.

Pneumonie postihuje nejčastěji malé děti nebo staré lidi. Tyto tzv. rizikové skupiny jsou nejvíce ohroženy proto, že jejich imunitní systém ještě není dostatečně vyvinutý nebo u seniorů naopak už nefunguje tak, jak by měl. Nebezpečné je zejména dlouhodobé znehybnění (například při pobytu v nemocnici), porucha výživy nebo oslabení organismu jinou chorobou.

Zápal plic můžete získat v běžném prostředí. Pak se mluví o tzv. komunitní pneumonii. Nákazám získaným během pobytu v nemocnici se říká nozokomiální. Dělení má praktický význam pro Vaši další léčbu. Komunitní pneumonie mají obvykle běžně se vyskytující původce. Za ty nozokomiální naproti tomu často zodpovídají vzácnější mikroorganismy, které mohou být odolné vůči antibiotikům.

Pomnožením mikrobů v plicích se rozvíjí zánět. Přímo do sklípků nebo do tkáně mezi nimi pronikají buňky Vašeho imunitního systému aby se vypořádaly s vetřelcem. Svojí činností roztahují krevní cévy v místě zánětu přitahují další posily. Postupně může dojít k zaplnění postižených plicních sklípků krevní plasmou. Postižené oblasti jsou pak vyloučeny z činnosti, nemohou vyměňovat plyny.

Jak se projevuje...

Projevy pneumonie závisí na jejím původci a rozsahu postižení. Bakteriální zápal plic často vzniká náhle nebo po předchozí infekci horních dýchacích cest. Začíná horečkou (až 40 stupňů Celsia), třesavkou a kašlem s vykašláváním nazelenalého nebo růžového hlenu. Přidávají se bolesti na hrudi při dýchání a dušnost. Zvýší se Vaše tepová frekvence. Jste celkově zesláblí a může Vám být nevolno.

Virové pneumonie začínají obvykle pomalu a mívají i mírnější průběh. K hlavním příznakům patří bolest hlavy a svalů. Teploměr ukáže horečku do 38,5 stupňů Celsia. Kašel je oproti bakteriální pneumonii většinou suchý nebo s vykašláváním čirých hlenů. Na první pohled nic nemusí nasvědčovat tomu, že jsou zasaženy Vaše plíce.

Jak se potvrdí...

Prvním krokem při stanovování diagnózy pneumonie je základní interní vyšetření. Zaměřuje se zejména na celkové zhodnocení Vašeho stavu a na poslech dýchání. Lékař může slyšet známky postižení plicní tkáně a hromadění tekutiny ve Vašich plicích. V případě virových pneumonií však často bývá poslechový nález normální. Proto samotné vyšetření k diagnóze nestačí.

Základem při podezření na pneumonii je rentgenový (RTG) snímek hrudníku. Prokáže zastínění postižených oblastí plic a zobrazí rozsah onemocnění.

K dalším prováděným testům patří biochemické a hematologické vyšetření krve a mikrobiologické vyšetření sputa (vykašlaných hlenů). V případě bakteriální infekce je součástí mikrobiologického vyšetření i stanovení citlivosti přítomných bakterií na antibiotika.

Jak se léčí...

Při léčbě pneumonie musíte dodržovat několik základních opatření. Samozřejmostí je celkové fyzické šetření. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je klid na lůžku. Měli byste přijímat zvýšené množství tekutin. Vašemu dýchání a odkašlávání pomůže i zvlhčený vzduch.

Při bakteriální pneumonii Vám lékař předepíše antibiotika. Obvykle tak učiní hned po odběru vzorků, ještě před stanovením citlivosti. Vychází z předpokladu, o jaký druh bakterií by se ve Vašem případě mohlo jednat. Léčbu zahajuje tzv. širokospektrými antibiotiky účinnými proti většímu množství mikrobů. Po získání výsledku vyšetření může Vaši léčbu změnit a nasadit antibiotika cíleně. K usnadnění vykašlávání můžete dostat léky nebo kapky rozpouštějící hleny ve Vašich dýchacích cestách. V těžších případech mohou být vhodné i inhalace.

Virové pneumonie se antibiotiky neléčí. Používají se při nich léky snižující teplotu a tlumící dráždivý suchý kašel. K použití antibiotik se lékař rozhoduje až při podezření na nasedající infekci bakteriemi. K té dochází, když dojde k jejich pomnožení v oslabených plicích.

Co dál...

Zánět plic se po zahájení odpovídající léčby obvykle do několika dnů postupně ztlumí a Vaše obtíže ustoupí. Doba do úplného zotavení však trvá několik týdnů. V některých případech hrozí vážné komplikace. K těm častým patří přestup zánětu na pohrudnici a rozvoj pleuritidy. Přitom může dojít k hromadění tekutiny nebo hnisu v dutině mezi pohrudnicí a stěnou hrudníku. Ohraničením zánětu u těžkých neléčených pneumonií vzniká absces.

Zánět se obvykle omezuje na různě velké oblasti plic. Při průniku jeho původce do krve Vám hrozí rozvoj tzv. mimoplicních komplikací. Projevují se například zánětem středního ucha, kloubů, srdce (endokarditida a perikarditida) nebo v nejtěžších případech meningitidou.

Pneumonie je závažné onemocnění. V žádném případě jej nepodceňujte. I v dnešní době se na něj stále ještě umírá. Podle statistik zahubí pneumonie v prvních 5 dnech od propuknutí až 30 procent pacientů starších 50 let a 10 procent těch mladších. Selhání srdce a dýchání ohrožuje nejvíce staré, vážně nemocné a oslabené pacienty.

Jak se tomu všemu vyhnout...

V prevenci pneumonie se uplatňuje očkování. Bývá zamířeno proti nejčastějším původcům zánětu. Významně snižuje riziko onemocnění, stoprocentně Vás však ochránit nedokáže.

Dalším opatřením je podpora imunitního systému. Zejména v chladných podzimních a zimních měsících zvyšte příjem vitamínů a tekutin. V případě, že nemůžete zajistit příjem vitamínů potravou, obstarejte si některý z multivitamínových přípravků. Kromě vitamínu C by měl obsahovat i zinek a selen. Teple se oblékejte. Zabráníte tím prochladnutí a oslabení obranyschopnosti svého organismu.