"Céčko" je hrozbou i pro děti

Proti žloutence typu C neexistuje zatím žádné očkování. Vzhledem k rizikům, které tato nemoc obnáší, je vhodné vědět o ní co nejvíce.

Jen informovaný člověk může účinně chránit sebe i své děti. I ty totiž může "céčko" poznamenat na zdraví.

Nakazí se různě

Odborníci odhadují, že po světě chodí něco mezi 0,05 a 5 % dětí, které trpí žloutenkou typu C. V rozvojových zemích je, co se malých dětí týká, dosud častý přenos viru například krevní transfuzí. V těch již rozvinutých je na prvním místě infikování potomka nakaženou matkou během těhotenství, a především při porodu. Kromě toho se v naší zemi lékaři nezřídka setkávají i s mladistvými, kteří byli infikováni kvůli nitrožilnímu užívání drog.

Jak je to při porodu

Vědci vypozorovali, že přenos žloutenky typu C z matky na dítě není příliš častý. Pouhých 3 až 5 dětí ze 100, jejichž matky jsou během těhotenství pozitivní na hepatitidu C, nakonec skutečně onemocní. Toto riziko se však podstatně zvyšuje v případě, že je žena zároveň infikována virem HIV. Dále se zjistilo, že způsob porodu nemá vliv na přenos viru – proto by neměla být dávána přednost císařskému řezu před porodem přirozenou cestou.

Potvrzení žloutenky typu C chvíli trvá

• Pro zjištění, zda je miminko po porodu skutečně nakažené žloutenkou typu C, se musí zkontrolovat výskyt protilátek.
• Tyto protilátky existující v krvi dítěte po dobu prvního roku od porodu jsou však mateřské – žena je plodu předala během těhotenství.
• Proto se místo nich stanovuje genetická informace samotného viru, a to opakovaně s odstupem několika měsíců.
• Zda je dítě opravdu nakaženo, tedy není možné potvrdit či vyloučit ihned.

Léčba je individuální

Bohužel léčiva běžně používaná k terapii žloutenky typu C nejsou vhodná ani pro těhotné, ani pro novorozence. Některé z nich mohou dokonce zapříčinit vznik vrozených vad. U dětí starších 3 let je někdy léčba možná, ale vždy je nutné individuálně rozhodnout, zda se vůbec zahájí – určí to především výsledky jaterních testů malého pacienta. Používá se zejména terapie konvenčním interferonem v kombinaci s ribavirinem. Za určitých výjimečných okolností a podmínek je v České republice možné i podávání pegylovaného interferonu dětským pacientům.

(veri)

Zdroje:
www.medscape.com
www.ces-hep.cz