Závislost na Pervitinu
Dobrý den,
Po delším zacteni se na vašich stránkách bych měla hromady otázek.
Je mi 22 let
Zadek
Začala bych tím co mě trápí už od mala.
Asi od svých 10 let pozoruji že se mi opakovaně dělají pupínky na pozadí.
Jsem poměrně stydliva pokud se jedná o tohle téma takže jsem se nikdy lékaře nezeptal když jsem u něj byla.
Vyzkoušela jsem už asi všechny možné druhy spodního prádla, četla jsem že může mít vliv í jestli nosím rychle atd..
Vystřídala jsem mraky kombinací. Vím už při jakých je to horší a naopak.
Přestala jsem úplně používat avivaz, Zkoušela jsem pletove masky, krémy, čistící vody, používala jsem ubrousky a "umyvala" si timto zpusobem zadek í v práci nebo když nebyla zrovna možnost si dát sprchu.
Začínám být už opravdu zoufalá hlavně po intimní stránce. Zatím jsem vždy měla přítele který řekl že to nevadí ale i tak mám neustále nepříjemný pocit. Někdy je to samozrejme lepší ale jindy se mi tvoří opravdu velké a bolestivé pupinky.
Měla bych se objednat na kožní?
Byla jsem tam jednou s jiným problémem a doktor mi nepomohl.
Chloupky
Na což navazuje další moje trápení a to je zarustani chloupků. Jsem přesvědčena že to mám dědičně, protoze moje máma tím též trpí ale na rozdíl od ní nemám ledove klidnou hlavu s tím že se to občas stane jako v jejím případě.
Na 95% meho těla trpím v oblasti tříslí.. opět už jsem snad vyzkoušela vše.. holim se převážně ziletkou, samozřejmě po směru a ne proti růstu, používám pěnu, vyzkoušel a jsem i depilaci občas si ty chloupky trham í pinzetou. Ze začátku se mi to stávalo jen občas v podobě pupínku který jsem zmackla a chloupek byl venku a mohla jsem ho vytrhnout, po asi 10 letech co se holim mám třísla samou jizvu. Pupínky (váčky) ve kterých se chloupek nacházel se už skoro neobevuji ale chloupky zůstávají pořád pod kůži, po čase se mi vytvoří bolestivá bulka, kterou propichuji jehlou a když uvidím chloupek tak ho podeberu a pinzetou vytrhnu.
Je to nekonečný koloběh. Jednu dobu jsem se Zkoušela v té oblasti neholit vůbec a nakonec mi přišlo že je to ještě horší.
Máte prosím nějakou radu??
Nenápadně jsem se ptala kamarádek ale žádná nemá takové problémy, přečetla jsem si na internetu už asi tisíce článků, rad a tipů a nic.
Bojuji hlavně s tou stydlivosti před lékařem.
Mandle
Od mala trpím na anginy nebylo nikdy pro nikoho překvapením když jsem ji mela i třeba 3x za 2 měsíce..
V pubertě se to zlepšilo a pokud jsem si ji neumyslně samozřejmě neuhnala tak jsem ji měla jen párkrát.
V 18- jsem po jídle cítila pořád něco v krku a uviděla tam bílou tečku na mandli což mě vydesilo, vytáhl a si to a zjistila že je to hnis.
Tenkrát ještě moje dětská doktorka mi vysvětlila že jde o čep atd..
Do roka už jsem měla na mandlich 3 Díry a začala si všímat že mi smrdí ž pusy, převážně po ránu nacoz jsem nebyla zvyklá, protoze od 17 let jsem měla piersing v jazyku, takze si myslím že hygienu jsem nezanedbavala. Doktorka mi řekla že to jsou jen jízdy po cepech a že v nich může být hnis a že mám kloktat.
V 19-jsem odjela na skoro 2 roky do Anglie kde doktoři vůbec neměli potřebu se mnou jakkoliv spolupracovat natož mi vyhovět, za tu dobu se to zhoršilo a mám mandle samou díru. Neudělali mi tam ani vyter, vždy mi dali ibalgin nebo nurofen a že mám ležet.
Po návratu jsem byla u své doktorky a vůbec mě nepřekvapilo že mi ihned psala antibiotika a poslala na PRO kde mi později mandle "cistili"
Kloktám ale přijde mi že to nepomáhá, při nejhorším si to z krku vytáhnu ale mám silný davivy reflex.
Operace se bojím, máma nadává že když nebudu mít mandle že mi půjde všechen "bordel" na průdušky a strašila mě zápalem plic.
Takže nevím jak se rozhodnout.
Jim i hodně vitamínů.
"Psychika"
Vždycky jsem byla jiná než ostatní. Nikdy jsem nepatřila mezi party holek ani se jako ony neoblekala. Vždy jsem víc toho a ke klukům se kteryma byla větší sranda apod.
Ve škole jsem nikam nezapadala, ne že bych se stranila nebo se nebavila s nikým ale byla jsem poměrně uzavřená a intimně se bavila třeba jen s jednou holkou.
(Naši se rozvedli když mi bylo asi 7 a já dřív hodně tihla k otci)
Nebylo pro mě ani pro nikoho překvapením když jsem se převážně bavila se strašima klukama.
Kdyz mi bylo 12 let tak si mě třídní vzala do kabinetu protože na mě vypozorovala úplně odlišné chování než u jiných spolužáků.
Mám o 2 roky staršího a o 11 let mladšího bratra.
Měla jsem problémy s mámou která silela z me puberty a naopak s otcem si "uzivala" když mě měl na vikend.
Chodila jsem k sociální pracovníci a ke kuratorce.
Máma která mě měla v péči mi nerozuměla a nedokázala mi ani porozumět. Cítila jsem se prázdná a proto jsem většinu času í trávila venku.
Začala kouřit, vyzkoušela marihuanu.
Ale víc mě zajímal sex apod. necítila jsem se na svůj věk připadala jsem si uvězněna v těle 12-13 ti lety holky i přesto že i například má bývalá třídní mi řekla že se chovám, myslím atd jako dospělá a snažila se mě utesit že na střední bude líp, nebylo.
Chování mích spoluzacek v 17- 18 mi přišlo tenkrát "debilni" říkala jsem si že já takový věci co ony řeší řešila už ve 14 letech. Takže jsem zase byla jinde.
Ve 13 letech jsem si začala po nocích povídat sama se sebou, hlavou mi lítali myšlenky, příběhy co jsem si vymyslela, věci nebo události které jsem nechala, trpěla jsem nespavosti, dokud jsem sk nevyřešila v hlavě nějakou myšlenku nebo nenašla odpovidajici vysvětlení tak se mi to pořád vracelo. Timto trpím do ted, nedokážu se přenést přes něco co pro mě nemá logiku, pořád nad necim přemýšlím, trápim se, jak já si sama říkam, nedokážu nemyslet.
Přitom ale na okolí působím vyrovnane, jako někdo kdo má v hlavě tak jak to má být. V práci mi i stáří chlapy řekli že by nečekali takový názory co mám od tak mladé holky.
Pořád se ale moje myšlenky točí v minulosti, vzpomínky, co bylo a Nebylo, trápím se proto jak jsem se chovala, co jsem udělala zle.
Nejvíc mě asi trápí otec který se ozve jen když něco chce a je na mol.
Díky němu mám odpor k alkoholu.
Už delší dobu přemýšlím že bych vyhledala pomoc specialisty ale pořád někde je stud, možná i strach ze ani on mi neporozumi.
Neumím se vyrovnat se vztahami, poslední vztah co ukončil bývalí před 1 a půl rokem mě pořád trápí a nemůžu jít dál aniž bych na nej nemyslela.
Menstruace a bolesti
Za tu dobu sním kdy jsem i ve stejném čase žila v Anglii jsem dohromady asi 4x trpěla neuveritelne bolestivyma krecema břiše kdy jsem nemohla ani vstát z postele, nepomohli mi prášky od bolesti, nemohla jsem sedět ani lezet, na záchodě jsem se přes bolest ani nevycurala. Bolesti vždy začali při sexu a do pár dnů přišla menstruace.
Mohlo jít o potrat?
První menstruaci jsem měla v 11 letech a do teď mi se neustalila, gynekolozka me do 20- ti presvedcovala že mi pomuze. Měla jsem 3 druhy, po všech to bylo stejně plus minus půl roku bez problémů každý měsíc, pak ale ke konci každé už "že mě netekla krev" ale spíš hnědý vytok. Který se objevoval někdy i před mesickama ale prevazne po. Po týdnu co jsem domenstruovala jsem měla třeba i 14 dni tento hnědý í byl řekla napůl krvavý vytok. Doktorka mi ale řekla že je vše v poradku.
Později jsem dobrala platicko ale nic se nedelo az když jsem po 7 dnech zase začala brát prášky tak mi teprve přišla mens., do toho jsem měla í nechutenství k sexu a i presto ze jsem prasky brala poctivě menstruaci opět za 2-3 měsíce. Bezbolestnou, čímž bych se vrátila k těm bolestem.
Přemýšlela ze mohlo jít o stres, protože po návratu do čr bolesti pominuli a gynekolozka nic na ultrazvuku nenašla. Jde vůbec zpětně třeba až 2 měsíce zjistit jestli jsem potratila?
Za poslední rok a půl jsem měla bolesti 2x ale jen jednou takto silné a začali úplně stejně (pri sexu) když jsem byla v pohodě a dobrou náladu.
Drogy
A poslední a momentálně asi i nejdulezitejsi věc na kterou jsem se chtěla zeptat a konečně alespoň psanou formou se někoho konečně zeptat.
Před rokem touto dobou jsem začala pracovat na baru což mi posílilo sebevědomí, oproti dřívějšku jsem se stala raznejsi a í uprimnejsi.
Ale pořád jsem se nemohla vyrovnat s rozchodem, řešit s doktorkou "syndrom zlomeneho srdce" mě přišlo trapný a věřila jsem že se s tím vyrovnam po svém.
Jenže díky mě práci jsem poznala hodně lidi, zjistila že skoro všichni moji známý, kamarádi z detstvi apod. Tak všichni už meli, berou příležitostně nebo i pravidelně pervitin.
Nikdy předtím jsem nevyzkoušela žádnou drogu a tím že jsem nedokázala pochopit z vyptavani jaké to je, co to dela, jak se cítí když si to vezmou, co je vede k tomu aby to museli mít pořád.
Mě dovedlo k tomu to chtít vyzkoušet.
Poprvé když jsem to zkusila se nic nestalo. Neměla jsem třeba potřebují dát si zase ale zvědavost byla silnější.
Kdyz jsem si to ale opravdu vyzkoušela jaký to je, tak jsem se zase snažila chápat svět kolem mě a poznávat ho jiným pohledem.
Nemyslím si (ikdyz to může říct kazdej) že bych na tom byla závislá ale měla jsem minulý rok opravdu období kdy jsem se tak chovala i vypadala.
Moje už tak křehká psychika kterou tahle droga ohledně pocitů i citu posílila, protoze najednou jsem necítila žádnou bolest, nebrecela jsem a cítila se i líp, rozbourali lidi kterým jsem i přesto všechno chtěla ukázat že na lidech a přátelích záleží víc.
Obrali mě, dostali mě do stavu kdy jsem se bála í sama sebe "schyzovali me" připadala si jako blazen.
Slyšela í viděla lidi i přesto že jsem věděla že tam nejsou.
Tohle už nebyla zabava ani prozkoumavani něčeho nového, bylo to objevení zkazenosti která mě " znicila"
Chtěla jsem zase "utect" do stavu ve kterém jsem byla na začátku.
Jenže už jsem nemohla šňupat, protoze v ten samý moment mi se chtěli zvracet, kapslemi jsem si rozhodila žaludek.
Byla jsem zoufalá, kam jsem se podívala nebo ať už jsem potkala koholiv známého tak jsem v tom všem viděla to zlý, špatný, ztracený mohla to být i pravda (práva tvář) věci í lidi a mě bylo zle.
Minulý rok v září jsem udělala věc ke které bych nikdy za svůj život nevěřila že se snizim..
Byla to aplikace nitrozilne.
Asi 2 měsíce jsem brala občas a byla bych řekla poměrně psychicky vyrovnaná ikdyz jsem měla výčitky a styděla se zato co dělám.
Moje rodina to neví.
Ale po dvouch měsících následovali další 2 které tak pohodové nebyli.
Měla jsem preludy, strach ze všichni to vi, že si na mě lidi ukazují.
Dopadla jsem tak že před Silvestrem jsem si nějak jehlou poškodila sval a "prasklo" mi mezi lopatkama, svyjela jsem se několik dny v křečích a bolestech, uvědomila si ze na tě droze závislá nejsem ale na jehle.
Po rukách jsem měla všude boule (abscesy) protože jsem se nemohla "trefit" žíly už nemohli vydržet ten napor..boleli mě ruce že jsem měla jen omezený pohyb, po nohách mi se vsedě objevili velké modřiny jako by mě někdo zbil ale jen jsem ležela.
Neměla jsem odvahu jít k doktorovi.
Na Ká Centrum jsem volala a domluvila si schůzku mimo aby mě nikdo neviděl, nepotkal.
Mluvení s tou pracovníci mi pomohlo ale nedalo dost odvahy jít k doktorovi.
Stydím se sama za sebe, zato že jsem dělala co jsem delala.
Bojuju s tím sama a uvědomují si ze je to špatně když je to pořád ve mě.
Od nového roku jsem si teprve před 2 dny opět aplikovala, na podruhé ale už to nešlo zase jsem se nemohla "trefit" zazmatkovala jsem a dala si vedle, udělal mi se opět absces.
Sebrala jsem tedy veškerou odvahu abych napsala aspoň Vám.
Dočetla jsem se totiž ohledně abscesu něco že mi se to může dostat až do plic.
Bojím se to ale přiznat doktorce a jít na vyšetření, už teď jsem psychicky na tom špatně protože mě to trápí, stydím se ukázat ruce a říct to někomu rozumnému.
Bojím se jestli nemám zánět. Jak to poznám?
Jednu zilu mám úplně tvrdou a chtěla bych vědět jestli to tak zůstane nebo jestli se časem zase obnoví.
Omlouvám se, že je to tak dlouhé ale mám opravdu velkej problém se vyjadřovat stručně a chtěla jsem když už vám píšu se zeptat na vše.
Rozhodně budu čekat na odpověď a doufat že jste to dokázali přečíst, že jste vydrželi.
Děkuji za váš čas.
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé Pracoviště: Ambulance praktického lékaře Benátky nad Jizerou
Dobrý den, dlouho jsem zvažovala do jaké kategorie Vás zaradit, zdali jako kožní problém, dal...
