Žádné sebevědomí
Dobrý den paní doktorko,
je mi 42 let a celý život se trápím s problémem velmi nízkého,někdy mi připadá jako žádného sebevědomí.Mám středoškolské vzdělání a státní zkoušky z NJ.Vím zcela určitě,že můj problém pochází z dětství,kdy jsem byla po narození mladšího bratra,"odsunuta mámou na vedlejší kolej".od té doby jsem byla pořád ta špatná,nic jsem nedělala správně,máma mě neustále kritizovala,ale bratr byl naopak šikovný,samostatný,již brzy se postavil na vlastní nohy apod.Dávala mi ho za vzor.Už v době dospívání jsem pro ni byla "stará koza",která neuměla ani ukrojit chleba,se vším jsem jí musela pomáhat já,zatímco bratr poléhaval,díval se na televizi a nehnul ani prstem.Před kamarádkami mě shazovala,a mě přímo do očí přímo vytýkala,že to nebo to dělám špatně a jak to mám správně udělat....Dnes si nejsem jistá vůbec ničím, ani sama sebou.Pořád si myslím,že když něco udělám,nebo řeknu,tak je to trapné a lidé se mi za zády vysmívají a pomlouvají,myslím si také,že se na mě všichni dívají a pozorují mě,jako bych byla něco nenormálního,zvláštního.Nikdo o mě nestojí.Vidím na sobě jen samé chyby a i když jsem už mnoho dokázala,je to stejně k ničemu.Radost jsem měla jen chvíli a pak zase jsem se stala tou nickou,která na světě jen překáží,není k ničemu,nemá důvod k životu a zabírá místo někomu,kdy by byl užitečný.Toto je jen zlomek toho,co cítím,ale nemůžu vše popsat naráz.Ve zkratce - přežívám- ale nežiji.Poraďte mi prosím,jak mám sama začít a jak bych měla postupovat,abych na tom byla alespoń o trošku lépe. Předem moc děkuji.
Dobrý den, píšete, že máte st. zk. z Němčiny a co jste dokázala, vidíte, to je moc pěkné....