Úzkostně-depresivní porucha
Už něco přes rok prožívám pro mě dost obtížné období, čím déle to je, tím horší to je. Bylo toho na mě moc včetně lehké operace po které se můj stav dost zhoršil. Od září jsem neustále smutná, podrážděná, citlivá a zklamaná sama sebou. Víc a víc věcí se mi nedaří, věci které mě bavili začínám nenávidět a už ani nechci pokračovat ve škole o které jsem snila celý život, nemám náladu chodit do společnosti, mému příteli se daří a tak mám neustále tendence na něj útočit, protože mě tím štve a pak mi je to líto. Chci být jen zavřená sama se sebou, jsem neustále unavená, v noci kvůli strachu a úzkosti spát nemohu a pak spím celé dny, párkrát jsem měla takový záchvat, hrozně jsem brečela a pořád se rozhlížela okolo sebe a měla jsem pocit, že se někomu něco děje a že je něco špatně, měla jsem zrychlený tep a bylo mi hrozné horko a nakonec to skončilo ani nevím po jak dlouhé dobře a také hrozně málo jim, protože nemám hlad, skoro každý den brečím a vlastně ani nevím proč a pořád mám pocit, že bych nejradši se vším sekla, někam utekla a zmizela z tohoto života, někdy myslím i na na to, že bych si pomohla alkoholem přežít noc, ale přitom vím, že se nemám špatně a mám vše, co jsem kdy chtěla ... Můj přítel chce, abych vyhledala psychologa, ale je mi teprve 18, nechci to vše říkat rodičům (ikdyž něco už sami tuší) ale já mám pořád pocit, že to takhle třeba má hodně lidí v mém věku. Myslíte si, že bych měla někoho vyhledat a kdybych se tak rozhodla, musím se nejdřív se vším svěřit obvodnímu lékaři, aby mě někam poslal ? Děkuji
MUDr. Danica Fričová
Specializace: Praktické lékařství pro dospěléDobrý den Anežko,z toho co popisujete vidím v tom rysy úzkostně-depresivní poruchy, kterou dn...
