Potíže s dýcháním
Dobrý den. Je mi téměř 18 let, jsem od mala astmatik a alergik. V rodu máme slabší plíce, děda nedávno po operaci střeva zemřel na CHOPN (20% funkčnost plic). Od malička jsem bral každý den léky (Aerius a Ventolin) před spaním a bylo mi řečeno, ať chodím co nejvíce ven a sportuji/hraji na dechové nástroje. Takřka od školky jsem chodil na flétnu, později na saxofon až do teď. Často jsem byl nemocný - oslabená imunita. Léky jsem přestal brát úplně cca před 6-ti lety, začal jsem žít normální život. Imunita se v pubertě výrazně zlepšila. Poslední asi 2 roky jsem pomalu přestával hrát na saxofon, nebavil mě tolik. Jak byla jarní karanténa (2019), proseděl jsem celý čas u PC (i letní prázdniny), málokdy chodil ven a sport už vůbec ne.
3. září (3. den ve škole) se mi náhle přitížilo - v chůzi jako kdyby mi bránice začala sama od sebe vyrážet dech spolu s pocitem na kašel. Lekl jsem se, protože jsem poznal, že to už se mi párkrát stalo, ale v malé míře (když jsem zadýchaný lehl na záda na postel - jednou jsem to ze srandy nechal, co se stane a začalo mi jakoby vibrovat srdce, předklonil jsem se a dobrý). Ten pocit neustával, vždy po výdechu či nádechu mi asi bránice jakoby vyrážela dech. Začal jsem dýchat mělce. Srdce bylo jako o závod. V hodině jsem se skoro složil, potil jsem se, motala se mi hlava. Klepal jsem se. Naštěstí jsem to udýchal, ale ty zlé pocity vyrážení neustávaly. Chodil jsem pomalu, skoro nekomunikoval, nemohl jsem sníst oběd ze stresu. Pak jsem to ve škole nahlásil, otec si pro mě musel přijet.
Od té chvíle, jako kdyby se to namohlo, jsem další den měl velmi nízký tlak, těžko se mi dýchalo, pás v autě jsem si držel od hrudi, jako kdybych nesnesl svírání hrudi. Později mi začalo postupně brnět celé tělo, srdce mi hodně bilo, nalehko jsem dýchal. Po uklidnění zase lepší, velmi nízký tlak se musel odbourat silným černým čajem a rychlými cukry - velmi pomohlo.
Samozřejmě jsem každodenně začal chodit ven, později běhat, ale při větším zadýchání opět "náznaky" vyrážení dechu. Další týden se to pomalu lepšilo, ale byl jsem v neustálém napětí a bylo to pro mě velmi nepříjemné. Měl jsem o sebe dost strach, z toho se vyvinula deprese a to na mě a hrudník težce doléhalo. Naštěstí pak skončila škola a já se mohl doma dávat do kupy (což trvalo dlouho).
Po týdnu jsem si zašel na alergologii, tam řekli, že spirometrie je v pořádku, akorát mám ještě menší kapacitu plic, než posledně (rok zpátky) - pochopitelně, když jsem nechodil ani ven. Doktorka řekla, že mám ale výraznou skoliózu, pohnutá páteř, pánve, ramena a já nevím co ještě. Takže jsem usoudil, že to bude asi od páteře nějaký skřípnutý nerv či nerozcvičený hrudník. Na přání jsem si nechal předepsat Ventolin, ale doktorka řekla, "že by mi stejně nepomohl" a že to možná bude psychikou.
V oblasti psychiky je to u mě otazník. První (primární) problém se mi stal právě ve škole, kdy jsem byl v pohodě, bez fyzické či psychické zátěže. Dokonce jsem se i hodinu předtím dost nasmál (možné přetížení organismu = přehození režimu prázdnin a školy). Tento problém byl první, číslo 1. Až pak jsem se z toho strachoval a nervoval, psychika, číslo 2.
PS: Nutno ještě dodat, že jsem začal brát Magnosolv (hořčík = rozpouštědlo do vody) bez doporučení. Z toho jsem pak měl pocit propadlého krku zepředu - jakoby oslabené hluboké přední svaly krku, horší dýchání při natočení krku do stran apod.). Magnosolv jsem kvůli tomu přestal brát a pravidelně cvičil záda a krk.
A ještě 3. problém mám. Později (cca měsíc po primárním problému) jsem začal běhat. Jenže ne dlouho. Stačilo mi tak asi 5 minut běhu a chytla mě pod hrudní kost křeč, něco jako sekundový infarktový stav. Zkusil jsem ještě 4x popoběhnout, stejný výsledek s pořád menšími intervaly, dál jsem už radši neběhal. A bylo znát, že není něco v pořádku po běhu.
Další dny jsem také zkoušel běhat, ale po určité době neúspěšně - sekundová kovadlina pod hrudní kostí mě vždy zastavila.
Obecně po fyzické práci (běhu nebo rychlé procházce) jsem trochu hůř dýchal (hlavně po 5-10 minutách v sedě), jako bych měl stažené břišní svaly - těžší výdech. Ale nic vážného.
Aktuálně to je tak, že běhat můžu, ale do té doby, než se zadýchám, pak už radši přestanu, protože cítím, že bych zase mohl dostat tu křeč za hrudní kost. Obecně se mi trošku hůř dýchá, když srovnám, jak jsem žil předtím a jak teď (po 3 měsících primárního problému). Když např. déle sedím na židli v nějaké poloze, zase pocítím takový jemnější "náznák" vyrážení dechu, ale to jen 1x třeba a jde to.
Před pár dny jsem od rána šel do města rychlím tempem, nakupovat a zase zpátky s tím, abych to procvičoval. Pak jsem šel do hudebky, ale to už pořád s pocitem, že se mi hůř dýchá, že jsem to tou fyzickou aktivitou jakoby namohl. Večer při PC v úplné pohodě mi opět začaly "náznaky", ale nepřestávaly. Netrvalo dlouho a opět jsem se vystresoval, že je to zase tady, velmi nepříjemný pocit, musel jsem se vydýchat u otevřených balkonových dveří. A to nebylo poprvé v klidu. Ve škole se mi to stalo i po hodině a půl po tělocviku (když jsem byl úplně v klidu a seděl, opět pocity "vyrážení" dechu, jako kdyby fyzická námaha škodila, ale až později, ne tak při ní).
V pondělí mám jít opět do školy, která byla zavřená. Nevím, co mě čeká, ale snad už to bude víceméně v pořádku. Kdyby se problémy opakovaly, tak už opravdu nevím, jak bych dopadl... Možná na psychiatrii.
Tedy - nemůžu tolik běhat, ani teda sportovat. Později jsem byl na ortopedii, kde jsem zjistil, že mám jen skoliózu 5° a že to nic není a že s dechem to vůbec nesouvisí. Takže teď nevím. Mám také dojem, že moje problémy souvisí buď s plícemi (pochopitelně), nebo se srdcem či oběhovým systémem.
Je pravda, že psychika to jen zhoršuje, ale nemyslím si, že by to byl ten první (primární) problém.
Moc děkuji za jakoukoli odpověď a už jen to číst by se mi nechtělo.
Děkuji :)
MUDr. Magdalena Žáková
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé Pracoviště: Státní ústav pro kontrolu léčiv a MEDIAM s.r.o, PrahaDobrý den, popsané obtíže jsou především pro Vás velmi nepříjemné. Popisujete vlastně kr...
